Slováci poslali Čechům drsný vzkaz: My to nechali dojít daleko. Teď se to řítí i na vás. Jednejte, dokud je čas

Bytová krize řádí napříč Evropou. Některé státy se s ní vypořádávají lépe, jiné hůře. A Česko se nachází na nebezpečném předělu. Pokud včas nezačne řešit počátek velké krize bydlení, která tu s námi je už nějaký ten rok a stále se prohlubuje, může se stát, že občané nebudou mít z čeho vybírat pro vlastní, ani pro nájemní bydlení. Jak jsme na tom například ve srovnání s takovým Slovenskem?

Na Slovensku se krize nedostatku bytů proměnila v tak akutní problém, že už dávno nepatří jen do diskuzí na konferencích. Slovenský trh s bydlením tak působí jako mrazivé zrcadlo toho, co čeká Česko.

Nepříjemná realita na Slovensku bez řešení

Případ Slovenska je specifický nejen v tom, že není dostatečná nová výstavba bytů v Bratislavě. Problém se totiž týká všech slovenských měst a je ještě prohlouben tím, že značná část starých panelových sídlišť není v nejlepším stavu. Zanedbaná péče a nedostatečná vize státu pro řešení bydlení tak zapříčinila obrovskou krizi, ze které pomůže Slovensku snad jen zázrak.

Obyvatelé Slovenska se tak musí potýkat nejen s nedostatkem, ale také s předraženými byty, včetně nájemného a minimálního množství regulovaného nájemného, které je poměrně běžné v západní Evropě. V Bratislavě bychom dokonce našli nejméně nájemních bytů v porovnání se slovenskými sousedy. V roce 2023 mělo Slovensko i nejhorší dostupnost bydlení ze všech států Evropské unie.

Slováci se dokonce dostali do poněkud prekérní situace tím, že jednak nestaví dost bytů, a i když je postaví, většinou je nemá kdo koupit, protože českého souseda drtí jedna ekonomická krize za druhou a momentálně jde o zemi s nejvyšší inflací v celé eurozóně. Slovensku nepomáhá ani současná vláda bez realizace reforem, která finančně stále více zatěžuje podnikatele novými daněmi a celou střední třídu tím posílá do nebezpečné spirály, která v Evropě nemá obdoby.

Jaký je stav v Česku?

Ani Česká republika na tom s bydlením není dobře, nicméně alespoň na tom není nejhůře. I u nás platí, že se nové byty staví, ale také se musí obyvatelé potýkat s neustálým zvyšováním nájmů a cen bytů v soukromém vlastnictví. Stále nesplaskla ani realitní bublina u starších nemovitostí, která se ještě mění v závislosti na regionu.

Také opakujeme stejnou chybu v případě městských bytů. Specifikem je, že města mají dostatek nemovitostí k pronájmu, ale buď jsou z velké části v nevyhovujícím stavu na kompletní rekonstrukci, nebo si musí Češi neustále číst o korupčních kauzách politiků z měst, jako jsou Brno a Praha, kde se za lukrativní byty vybírají úplatky, nebo jsou nabízeny za pár drobných místním politikům.

Na rozdíl od Slovenska ale mohou Češi specifikovat lokality s nejméně dostupným bydlením. Těmi jsou zmíněná Praha a Brno, i když je jen otázkou času, kdy se skutečná krize přesune i do zbytku republiky. Praha je dokonce dlouhodobě nejméně dostupným městem v EU z hlediska poměru ceny bytu k příjmu. Cena za 1 m² už v roce 2023 přesáhla 111 000 Kč. Oproti tomu v Bratislavě stál m² lehce nad 90 000 Kč.

Na rozdíl od Slovenska má Česko ale ještě pár výhod v rukávu. Máme o něco lepší kvalitu bytového fondu a více možností spolufinancování oprav. Krizi bydlení alespoň částečně zmírní nový zákon o podpoře bydlení pro nejrizikovější skupiny obyvatel. To je ale jen jeden z mnoha kroků, které vláda musí v legislativě realizovat. Dalším krokem může být kvalitní stavební zákon, včetně digitalizace, jež se naposledy také značně nepovedla.

Novinkou je úprava norem a vyhlášek ve výstavbě nových bytů, které je zbytečně prodražují. Jedním z příkladů je nutnost chodby, která by oddělila toaletu od zbytku místností nebo vzdálenosti jednotlivých kusů nábytku od zdí.

Jak se inspirovat v zahraničí

Nejlepším příkladem je nám už dlouhé roky nedaleká Vídeň. Ta vsadila na vysoký podíl sociálního a nájemného bydlení v městských rukou, který tvoří 25 % všech bytů ve městě. Dalších 20 % je ve správě městských neziskových bytových družstev. Vysoký podíl z toho má i regulované nájemné, které se teprve nyní začíná prosazovat v Bratislavě.

Klíčem k úspěchu je také neustálá výstavba a to i ve chvíli, kdy je dostatečná. Díky tomu jsou ceny bytů udržovány v přijatelné normě. S těmito investicemi pak město efektivněji pracuje ve svém rozpočtu, dokáže ušetřit díky menšímu tlaku trhu a navíc se může soustředit na rozvoj urbanismu, který patří k nejkvalitnějším na celém světě. A tam také ušetří, protože městská infrastruktura má dostatečnou kvalitu na to, aby se v ní žilo snáze a přitom dostatečně kvalitně a pohodlně.

Navíc ve Vídni platí další specifikum, na které jsme si v Česku ještě nezvykli. Finanční podpora a sociální politika je u nás směřována primárně na nejchudší část obyvatel. Ve Vídni se to naopak týká i částí střední třídy, která se díky tomu také dostane k sociálnímu bydlení.