Proč jsou Češky proti Francouzkám málo atraktivní? Socialistické matky jim zakazovaly dělat věc, ze které muži šílí

Šarm a styl Pařížanek – kdo by ho nechtěl mít. Jenže Češkám chybí. Módu většinou naše ženy neřeší, nebo alespoň ne tolik jako Francouzky, Italky, Španělky. Proč? A jakým způsobem prostředí, ve kterém žijeme, ovlivňuje náš vztah k módě?

Oblékání a móda nejsou to samé. Svět módy je totiž hlavně o individualitě a možnosti sebevyjádření. Světoví návrháři jsou dnes považováni za novodobé umělce. Na svých přehlídkách reflektují současné dění ve společnosti a do modelů promítají své vidění světa.

Móda je také úzce spjata s krásou. V padesátých letech byly symbolem ženskosti šaty, v sedmdesátých letech dostaly prostor zazářit disco divy. A dnes? Dnes musíme vypadat dobře hlavně na Instagramu.

Styl si nekoupíš

Být dobře oblečená, to přitom není jenom o penězích. Jistě, luxusní značky se ve svých zákaznících občas snaží vytvořit dojem, že potřebujete právě jejich zboží, nicméně na internetu existují tisíce návodů na to, jak se obléknout i za hubičku. Být přitom trendy a zaujmout mužské oko. Oblíbený je obzvlášť styl smyslných Francouzek. A není vůbec divu!

Francouzky jsou totiž ztělesněním elegance. Známe to z filmů s Brigitte Bardot, které ve své době konkurovaly i starému Hollywoodu. Rudá rtěnka, šátek ve vlasech a vůně riviéry. Francouzky ztělesňují šarm, ale také ženskou sílu, individualitu. Jsou provokativní, dobře vědí, co chtějí a muži na nich obdivují to, že nejsou žádná „Baby“, která sedí v koutě. Není divu, že se říká, že styl si za peníze nekoupíš.

Móda za socialismu

Naopak Češky mají dodnes u mnohých národů pověst dívek z Východu. Malé sebevědomí, nestarají se o sebe a nejraději by se vdaly na Západ. Přestože toto tvrzení už dnes pro většinu žen neplatí, mnoho cizinců má tuto představu zkrátka zažitou. Vyplývá to i z diskuzí na nejrůznějších internetových fórech.

Není divu, Česká kultura je stále do značné míry ovlivněna socialismem. Tehdy se vyčnívat z davu doopravdy nevyplácelo. Kdo si chtěl nechat narůst dlouhé vlasy, ten byl za máničku. Džíny byly znakem západu a všichni nosili stejné šaty. Všechno, co vonělo Amerikou bylo považováno za špatné.

„Pamatuju si, že jsem si obarvila vlasy, bylo to na střední. Učitelka si zavolala moji maminku a řekla jí, že druhý den musím přijít se svou přírodní barvou,“ vzpomíná jedna z našich čtenářek. Není tak divu, že individualita a vlastní názor, atributy, po kterých muži šílí, maminky dcerám raději zakazovaly. V té době to bylo prostě bezpečnější. Přijít do školy s tetováním nebo růžovými vlasy? To prostě neexistovalo.

Katko, hlavně nevyčnívej

Sice už je dávno po revoluci, ale ženy poznamenané socialismem přenesly tento strach z vyčnívání z davu i na svoje děti. Ne všechny, samozřejmě. Je ale už součástí naší kultury nechtít nikoho moc obtěžovat, zbytečně se neptat, neotravovat a neprojevovat hlasitě názor, protože by nám to mohlo přivodit potíže.

Výsledek? Ženy to ovlivňuje. Jakmile si vezmou rudou rtěnku nebo o něco hlubší výstřih, společnost se na ně dívá skrz prsty. Nejsou považovány, jako ve zbytku světa, za smyslné, ale za provokatérky. Když už se navíc dámy rozhodnou líčit nebo oblékat nějak jinak než většina, která módu neřeší, nemají si často kam zajít pro radu.

Prostě nám to nejde

Mnozí Češi vnímají přílišnou péči o vzhled jako něco povrchního. A když chybí maminka, která by poradila, jak si nalíčit oko, abyste nevypadala jako kašpar, je to přesným opakem toho, v čem vyrůstají mnohé ženy na Západě. Třeba ve Francii, kde se dbá na eleganci, nepřeplácanost a nonšalanci. Žádné barevné oční stíny, divoké melíry ani husté umělé kartáče namísto řas.

Francie je též známá svým Laissez-faire přístupem, který dává designérům extrémně volnou ruku. V obchodě si tak vybere každý. To nejhorší je být uniformní. Pokud tedy chcete být smyslná jako Francouzka, nemyslete si, že toho docílíte pouze rudou rtěnkou. Například herečka Jane Birkin nosila místo kabelky obyčejný proutěný košík. Že to není módní? Tento krok z ní učinil absolutní ikonu! Nebojte se tak experimentovat a berte styl jako něco, co by vám nikdo neměl předepisovat, ale jako něco, co bude růst tak, jak se budete vyvíjet i vy jako osobnost.