Pro Husákovy děti to byla delikatesa, na kterou se stály fronty. Dnešní rodiče by za to hnala sociálka svinským krokem

Z vody udělal během chvilky slaďoučkou limonádu, kterou milovalo téměř každé dítě. Tento sladký prášek za socialismu patřil mezi ikonické dobrůtky. Nakonec byl tak populární, že provázel dětství mnoha generací. Dnes už by jeho častá konzumace u rodičů projít neměla, tenkrát ale jeho složení či účinky nikdo neřešil.

Aby taky jo. Především děti se po něm mohly utlouct. V dnešní době už patří mezi retro pochoutky, na které dospělí jedinci rádi vzpomínají. Dá se sice stále koupit, stejné popularitě jako kdysi se už ale netěší.

V osmdesátkách firma, která ho vyráběla, produkovala klidně i tisíc tun prášku ročně. Aktuálně se ho vyrobí pouze několik milionů sáčku. Jedno balení váží 100 g. Stále je ale oblíbený. „Vždy se těší velkému zájmu napříč všemi generacemi,“ říká mluvčí Lidlu Zuzana Holá. Hlavním rozdílem oproti minulosti je jeho cena. Dříve stálo balení 1,50 Kč, nyní pytlíček pořídíte od 10 do 16 Kč. A také fakt, že dnes už rodiče více dbají na jeho zdravou konzumaci.

Husákovy děti na něj nedaly dopustit

Proslulý Vitacit. Rozpustný prášek byl oblíbený mezi dětmi v socialistickém Československu, především díky pestrým barvám a nezaměnitelné kyselé chuti. Poprvé se začal vyrábět v roce 1970 v Zemědělském podniku Kaznějov, který se nacházel nedaleko Plzně. Tehdy měla firma za úkol vyrobit levný výrobek, který by přitáhl pozornost tisíců lidí. A to se jí povedlo na výbornou. Z Vitacitu se stal národní fenomén.

Produkce sice pokračuje i nyní, ale v menším měřítku. Ochranou známku už také vlastní jiná firma. „Neperlivé instantní nápoje Vitacit naše společnost prodává od přelomu století. V té době si tuto známku neprodloužil původní výrobce Vitacitu, společnost Aktiva, biochemický podnik Kaznějov,“ říká jednatel společnosti Wissa Vladimír Dobrovolný. „Vitacit považujeme za jednu z nejznámějších předlistopadových značek,“ dodává. Tím také vysvětluje, proč Wissa v roce 2001 koupila ochrannou známku.

Ruce do pusy nepatří

Bylo na tomto kouzelném prášku tedy vůbec něco špatného? Na první pohled ne – děti od něj měly ulepenou pusu a špinavé ruce. A právě to byl ten problém. Vitacit totiž dětem chutnal výrazně lépe samotný než rozpuštěný ve vodě. Neustále si ho sypaly do dlaní a olizovaly, což z hygienického hlediska zdaleka nebylo ideální. A to zvláště v případech, kdy děti běhaly celý den venku.  To mělo k ideálu daleko, dnes už toho o virech a bakteriích samozřejmě víme mnohem víc.

Tento nehygienický návyk by tak nyní svou ratolest neměl nechat dělat žádný rodič. Co bylo za Husáka normální, se dnes prakticky vymyká normám.

Z velké míry jde o cukr

Také se není čemu divit, že byl Vitacit tak moc oblíbený. Víte, co je na zadní straně obalu napsáno v kolonce složení? Na prvním místě je bílý cukr, který tvoří hned 93 % celého výrobku! To samozřejmě vysvětluje, proč dětem tak chutnal. Pokud ho totiž jedly samotný, prakticky se ládovaly jen cukrem. Dále se v prášku nachází ještě kyselina citronová, krapet vitamínu C, trocha aroma a barviva. Právě barviva ale mohou podle odborníků u dětí nepříznivě ovlivňovat jejich pozornost.

Ve zkratce, Vitacit je vlastně tak trochu obarvený a ochucený cukr. Nelze tedy říct, že se jedná o ideální součást zdravého stylu. Jestliže ho děti konzumovaly ve velkém, šlo o vcelku výrazný prohřešek proti výživě.

Dnes i o stravování máme mnohem více informací, ve větší míře se také dbá na kvalitu surovin. Sami tedy uznejte za vhodné, že by se Vitacit v dětském jídelníčku pravidelně objevovat neměl. Je potřeba zdůraznit, že samotná konzumace Vitacitu škodlivá není. Nezdravé ale může být množství a způsob konzumace.

Má i jiné využití

V dnešní době je Vitacit především lákadlem během retro týdnů, které pořádají různé obchodní řetězce. Také už se značně opustilo od jeho samotné konzumace a lidé ho raději rozpustí ve značném množství vody.

Výrobce se také snaží, aby se na produkt nahlíželo i jinak než jen na cukrový prášek, který barví dětské jazyky. „Používá se nejen k přípravě nápojů, ale i k ochucování čaje nebo jako surovina k pečení ovocných řezů,“ říká Dobrovolný. Přepadly vás při čtení sentimentální vzpomínky? Jak již bylo zmíněno, sehnat ho stále můžete. Jen to s jeho konzumací nepřehánějte.