Nejneoblíbenější turisté v Česku: Oni nás zbožňují, ale my je nesnášíme a pošklebujeme se jim za zády

Tito turisté jsou v Čechách absolutně nepopulární. Přitom naši kotlinu navštěvují rádi a často. Mnoho Čechů k nim ale chová averzi a jakmile je vidí, protáčí panenky. Není divu. Zatímco v jejich rodné zemi je čisto, u nás rádi vyvádějí.

Ve světě nejoblíbenějšími turisty jsou Japonci. Jsou tiší, vždy zdvořilí a čistotní. Milují disciplínu a obecně platí, že nejsou typickým příkladem hlučných turistů, kteří by nerespektovali místní kulturu. To se naopak občas vypráví o Němcích nebo Britech, kteří přijíždějí do Česka často za zábavou a také za levnějším alkoholem.

Jak si stojí Češi? Paradoxně nejméně oblíbení jsme v chorvatských letoviscích. Tamním provozovatelům nejvíce vadí, že Češi v poslední době dávají méně spropitného. Často jen zaokrouhlují na v přepočtu směšné sumy v řádu pár centů. Nebo nenechají vůbec nic.

Američané dají lepší dýško

Spropitné je přitom důležitou součástí příjmu místního personálu a hosté jím mohou prokázat spokojenost se servisem. Není tak divu, že restaurace raději zarezervují stoly pro hosty, o kterých vědí, že utratí více a ještě zanechají tučné dýško. „Někteří si to berou osobně, ale my nemáme na výběr,“ říká tamní majitel restaurace.

A kdo se vyplatí? Třeba hosté z USA, kde je kultura spropitného hluboce zakořeněná a lidé dávají i pětadvacet procent z účtu. Kdyby si tak zakoupili jídlo dejme tomu za 500 Kč, pětadvacetiprocentní spropitné činí 125 Kč navrch. A to dá opravdu jen málokterý Čech. Přesto si mnoho Čechů myslí, že není důvod dávat více spropitného, když ceny potravin a zboží už tak rostou. A kdo trápí nás? Víme, který národ je těmi vůbec nejméně oblíbenými turisty v Čechách. Jsou to Rakušané.

Rakušané? Samé problémy!

Ti jsou vnímáni sice jako boháči, ale také jako namyšlený národ, který akorát rád dělá nepořádek, pije a ruší noční klid. Možná jste slyšeli vtip: „Jak poznat rakouské turisty? Jednoduše! Najděte nejbližší řvoucí skupinu o velikosti minimálně jednoho hlučného člověka a máte hotovo.“

Navíc si rádi a často stěžují. V některých případech mohou mít pravdu. Stěžování na příliš malou vanu, starý hotelový nábytek nebo na rostliny, které podle jejich názoru nemají dost listů? Tady něco nehraje. Ano, tohle jsou skutečné stížnosti, které od Rakušanů dostali české cestovní kanceláře. Uf!

Sami Rakušané nás přitom vnímají jako historicky i geograficky blízký národ. Možná i mentalitou. S Rakouskem máme jako země velmi dobré vztahy, o tom žádná. Pro mnohé lidi jsou ale stále těmi, kdo mají máslo na hlavě ještě z dob druhé světové války. Ale upřímně, možná za to může trochu i závist, že mají tak vysokou životní úroveň.

Platy v Rakousku jsou totiž opravdu někde jinde a Rakousko je navíc krásná, čistá země s nádhernou přírodou. Panuje v ní řád a pořádek, možná i proto je chování rakouských turistů v zahraničí, kdy hlučí, o tolik velkým kontrastem.

Svět nenávidí Brity a Rusy

Lidé obecně nesnášejí všechny turisty, kteří nerespektují místní zákony a zvyklosti, v podnapilém stavu se dopouštějí výtržností nebo vstávají už o půl šesté ráno, aby se vrhli na lehátka u hotelového bazénu a zabrali si je ručníky. Proč je pro Rakušany dovolená u nás vlastně tak lákavá? Jde hlavně o cenu a snadnou dopravní dostupnost. Zkrátka, průměrný Rakušan si u nás může za stejné peníze dovolit podstatně víc než u našich západních sousedů.

Nicméně existují národy, které mají ve světě ještě horší pověst než Rakušané v Čechách nebo Češi v Chorvatsku. Konkrétně jsou jimi Britové a Rusové. Rozhodně nemluvíme o těch, kteří si užívají romantické večeře při svíčkách a potřebují svou denní dávku Rachmaninova nebo o těch, co čtou po nocích dobrovolně Shakespeara.

Ve Španělsku a Německu jsou britští turisté krajně neoblíbení. V Dánsku, Švédsku, Finsku, a Norsku se zase říká, že nejhorší jsou ruští turisté, ze kterých mnohdy táhne alkohol už z dálky. Alespoň to tak platilo ještě před pár lety, ale hádáme, že se nic moc nezměnilo.