Když mi prodavačka prozradila, co nejvíce kradou Češi v supermarketech, dostala jsem záchvat smíchu. Tohle neuhodnete

Krádeže v obchodech nejsou ničím výjimečným, některé položky vás ale opravdu překvapí. Nejde přitom o žádný luxusní alkohol, drobnou elektroniku nebo drahou kosmetiku, spíš o něco tak běžného, že se tomu ani nechce věřit.

Stojíme v nenápadném supermarketu ve středně velkém městě, mezi regály panuje čirý ruch. Jako řada lidí, i já sem po práci zaběhnu na rychlý nákup. U chladicího boxu se potkávám s bývalou spolužačkou, říkejme jí třeba Soňa, která tu právě přehazuje zboží z palety do regálů. „Ty se tady nezastavíš, co?“ prohodím směrem k ní. „To ne. Dneska nestíhám. Jsme tu čtyři, dvě z nás právě řešily dalšího zloděje a já tu musím vyložit tyhle jogurty,“ vysvětluje. „Co ukradli?“ zajímá mě. „Tak to bys neuhodla!“ zasměje se a pouští se do vyprávění.

Nejčastěji kradená položka stojí padesát korun

„Víš, co u nás mizí nejvíc? Kondomy a vložky. Vážně! Ne jednou za měsíc, ale pravidelně. Pořád,“ směje se Soňa a kroutí hlavou. „Ne že by to byla nějaká obří finanční ztráta, ale spíš nás zaráží, proč si to lidi normálně nekoupí a radši riskují problémy,“ zamýšlí se Soňa.

Lidi se ke krádežím uchylují hlavně ze studu

Překvapivým častým důvodem prý není ani tak touha po adrenalinu nebo nedostatek financí, ale obyčejný stud. „Oni se to normálně stydí koupit. Mladí kluci, co přijdou pro kondomy, se ošívají a radši to nenápadně strčí do kapsy. Nebo je šoupnou třeba do sáčku mezi rohlíky, když si toho pokladní všimne, dělají, jako že na něj jenom zapomněli, ale rudý jsou až za ušima.“ Podobné je to prý i s tampony nebo vložkami, které nejčastěji berou mladé ženy nebo dospívající dívky.

Tampony, vložky i kondomy jdou mezi zloději na dračku

„Balík vložek mezi rohlíky neschováš, ale do kabelky jo. Někdy je vidíme hned, někdy na to přijdeme až po šichtě z kamerových záznamů. Když je chytneme při krádeži, různě se vymlouvají, říkají, že nemají košík, že budou brát víc věcí a podobně. Po letech už poznáš, kdo ti lže. Když se k tomu postaví čelem, necháme to být. Na typické zloděje nebo takové, které tu řešíme víckrát, už ale voláme policii,“ vysvětuje.

Proč se stydíme za věci, které by měly být samozřejmé?

Podle odborníků je na vině hlavně nedostatečná osvěta a některé stereotypy, které ve společnosti přetrvávají. „O sexu se s mladými pořád mluví málo, rodiče často spoléhají, že si děti najdou informace na internetu,“ přibližuje psycholog Petr Volný. „Kluci se bojí, že je za kondomy bude prodavačka nebo ostatní zákazníci soudit, říkat jim, že na to mají ještě čas nebo že budou za úchyláky. Holkám zase chybí peníze na základní hygienu, natož odvaha položit vložky na pás hned za limonádu jejich vrstevníka,“ dodává.

Krádeže nejsou jen výsada teenagerů

Moje kamarádka by ale s názorem odborníka nesouhlasila. Z jejích zkušeností totiž vyplývá, že za nákup intimních potřeb se stydí i dospělí lidé. „Jednou jsem dokonce načapala pána v obleku, jak si cpe do kapsy lubrikační gel. Bylo mu to strašně trapný, ukrást to prý nechtěl, jen schovat, protože se tu potkal s kamarádkou své ženy, která ale právě odjela na dvoutýdenní dovolenou. Chápeš, frajer pošle ženu k moři a běží pro lubrikant, kdyby to prý kámoška vykecala, tohle by doma nevysvětlil,“ pokračuje Soňa ve vyprávění absurdních příhod ze života v supermarketu.

Strážce zákona volají na takové zloděje jen výjimečně

I když by personál mohl zavolat policii, v drtivé většině případů k tomu prý nedochází. Za krádež v supermarketu přitom hrozí až dva roky za mřížemi. „Když vidíš, že to není nějaký recidivista, ale obyčejný člověk nebo dokonce dítě, policii nevoláme, ale snažíme se to vyřešit nějak lidsky. Krást se nemá, ale někdy je stud silnější. Většinou ti lidé těch pár desetikorun mají, takže si s nimi promluvíme, uděláme nějaké bububu, ale pak je doprovodíme normálně na kasu, aby to zaplatili. To, že se třináctiletá holka stydí koupit si tampony proto, že v obchodě jsou i její spolužáci, to z ní přece nedělá zloděje,“ uzavírá Soňa svoje vyprávění.

Z celého rozhovoru nakonec vyplynulo jednoduché poselství. Ne každý, kdo přes kasu pronese nějakou tu drobnost, je automaticky zloděj a kriminálník. Stojí za to spíše přemýšlet, proč se raději někdo ponižuje krádeží, než aby si takovou věc za pár korun prostě koupil. Možná zjistíme, že problém není v pachatelích, ale v nás jako společnosti, která z úplně normálních věcí dělá stigma.