Kdo ji nenosil po revoluci, nebyl Čech. Teď byste se na ulici propadli hanbou. Nejobludnější věci, které si dnes může Čech vzít na sebe

Co byly ty nejobludnější věci, které si Češi v devadesátkách oblékali a ještě s hrdostí? Tenkrát jsme módu prostě vůbec neřešili. Dodnes mají přitom někteří z nás tyhle věci v šatníku. No, u moderní generace už by tyto kousky dneska neprošly.

Móda byla po revoluci divoká, spontánní a často prostě úplně mimo. Naprosto odrážela tehdejší dobu, kdy si lidé užívali naplno svobody, cítili se volně, plní nadějí a nic pro ně nebylo nemožné. Tak to alespoň mnozí vnímali. Tohle nebyla móda, to byl kulturní šok spojení Východu se Západem.

Zmijovka

Zmijovka byla prostě symbolem revoluce. Dnes už mladá generace ani neví, o čem je řeč. Byla to pletená čepice s pruhovaným vzorem, kterou původně nosili zelináři, traktoristi a strejci z JZD. Do měst se ale rozšířila rychleji než večerky s pivem na každém rohu.

Nosil ji každý, kdo chtěl dát najevo, že je člověk s názorem. Ptáte se, proč se něco tak nevkusného stalo hitem? Tady totiž vůbec nešlo o to, že by ji lidé nosili, protože se jim zdá pěkná. Ale kvůli tomu, co symbolizovala. Během revolučních dnů s ní na hlavě vystupoval slovenský aktivista a tvář revoluce, Ján Budaj.

Nosil ji jako znak toho, že je jeden z nás. Zmijovka se tak stala symbolem svobody a změny. Navíc stála pár korun a dovolit si ji mohl každý. A dnes? Už je prostě „jen“ trapná.

Módní ledvinka

Ta zase opatrně vykukuje zpoza rohu a pomalu se vrací do módy. Že je to šikovná záležitost, o tom žádná. Jenže zatímco dnes ji hipstersky secvaknete přes prsa, v devadesátkách jsme ji nosili kolem pasu, vpředu, na boku a někdo i na zadku. Prostě tam, kde nám to zrovna přišlo jako největší frajeřina.

Ledvinka je vlastně naprosto geniální záležitost. Všechny cennosti můžete mít u sebe a přitom máte volné ruce a prázdné kapsy. Dá se s ní i běhat nebo sportovat. Proč si tedy ledvinka zasloužila punc trapnosti? Právě proto, co symbolizovala. A to byli trhovci, veksláci, dovolenkáři. Navíc připoutaná přes větší břicho nebyla ani vrcholem estetiky. Spíše na ten pivní pupík upozorňovala.

Šusťákovky

Barvy bez soucitu, střihy bez pasu, design bez slitování. Ano! Šusťákovky jsou považovány za další z módních hříchů devadesátek. Šlo o soupravu složenou z bundy na zip a kalhot, vyrobenou z polyesteru nebo nylonu. Hýřila všemožnými barvami. Zelená, fialová, modrá a klidně to byla i kombinace všech tří dohromady.

No proč ne? Nosili ji všichni a nejlépe v kombinaci právě s ledvinkou. Materiál byl lehký, dobře se pral, ale byl také neprodyšný a hlasitý. Při chůzi to totiž pěkně šustilo, asi jako když si povídají dva pytle od brambor. A taky se trhaly. Jak lístky v divadle! Stokrát zašívané, ale nosily se dál.

Vycpávky

V devadesátkách se ženské siluety změnily k nepoznání. Všechny připomínaly postavu z filmu Rambo, ne díky cvičení, ale ramenním vycpávkám velikosti bochníku chleba. Byly součástí halenek, sak, svetrů i kabátů. Když chyběly, tak si je tam ženy našily samy, to aby vypadaly světově. No, spí připomínaly něco mezi Transformerem a účetní.

Fialové peklo

Bílá halenka s volánky nebo rolák a na to fialové sáčko, to byla klasika. Oversize nepadnoucí dvouřadová saka s vycpávkami nesměla chybět v žádném šatníku. Fialová, tyrkysová, zelená. Hlavně, ať je vidět, že jsem in. Muži to ale nosili taky. Sako doplnili o kravatu se zvířátky a vzorovanou košili.

Bez igelitky ani ránu

Ale pozor, tahle taška nesměla být jen tak ledajaká. Frčely hlavně ty s názvy značek. Igelitky s logem Marlboro se nosily s takovou pýchou, že se dnešní luxusní kabelky mohou jít zahrabat. V devadesátých letech, kdy se do Česka dostala první vlna konzumu, byla barevná igelitka s logem světové značky znakem prestiže. Ukazovala totiž, že jste byli na Západě nebo alespoň znáte někoho, kdo tam byl. A když ještě ladila s šusťáky, to bylo teprve to pravé ořechové. Dneska do ní dáte brambory, tehdy jste s ní šli na rande.