Kam zmizel bývalý premiér Vladimír Špidla? Je stále společensky aktivní, ale má jedno velké trápení

Po skončení politické kariéry se životy politiků ubírají nejrůznějšími směry. Bývalý předseda vlády, ministr sociálních věcí a eurokomisař Vladimír Špidla v důchodu rozhodně nezahálí. Kromě spolkové činnosti a aktivního komentování současného dění si mohl jako dědeček na vlastní kůži vyzkoušet, jak velký význam může mít sociálně zaměřená politika na běžný rodinný život.

Vladimír Špidla se zabýval sociální politikou po celou svoji kariéru. Ani v důchodu se otázkám zaměřeným na tento resort nevyhne. Obzvlášť poté, co se stal dědečkem vnuka s handicapem. Bývalý politik proto omezil svůj nabitý program, aby mohl věnovat plnou podporu rodině a vnoučkovi.

Z historika premiérem

Málokterý politik měl po roce 1989 na českou politickou scénu tak významný vliv, jako právě Vladimír Špidla. Jeho předrevoluční kariéra však směřovala docela jiným směrem. Jako syn divadelního režiséra Václava Špidly vystudoval historii a archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V tomto oboru našel i své první uplatnění – pracoval jako archeolog v okresním muzeu a také jako pracovník památkové péče. Zkušenosti ale sbíral i jako dělník na pile, v mlékárně nebo ve stavebnictví.

Po revoluci v roce 1989 se aktivně vrhnul na scénu politiky. Neoddiskutovatelný je jeho vliv na prudký rozvoj strany ČSSD v devadesátých letech. Od roku 1996 již působil v Parlamentu ČR, kde měl na starosti výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Špidlova role v ČSSD i sněmovně neustále rostla. Od roku 2002 do roku 2004 působil jako předseda vlády v době vstupu ČR do Evropské unie. Právě v ní pracoval až do roku 2010 jako evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. V té době nemohl tušit, jak blízce se ho bude sociální politika týkat i po odchodu do důchodu.

Vladimír Špidla se i dnes aktivně společensky angažuje – věnuje se ochraně přírody jako člen České ornitologické společnosti, vzdělávání jako bývalý ředitel Masarykovy demokratické akademie a své zkušenosti uplatňuje také při komentování současného politického dění.

Když politika ustoupí rodině

Poté, co byl jeho vnukovi, Davidovi, po narození diagnostikován Downův syndrom a později také autismus, vyzkoušel si bývalý politik v roli dědečka, o jak náročný úkol se v případě výchovy dítěte s autismem jedná. „Ta rodina to má nepřiměřeně těžké. Pomoci je málo,“ uvědomuje si, a právě proto dělá, co může, aby rodičům svého vnuka co nejvíce ulevil.

O Davida se bývalý ministr pravidelně stará, vyzvedává ho ze školy a tráví s ním volná odpoledne. Setkání s ním mu přináší velkou radost, přestože komunikace s Davidem je kvůli jeho handicapu velice obtížná, někdy téměř nemožná. Nemůže v sobě však zapřít léta v politice a na problém tak nahlíží komplexně i v rovině státní sociální podpory. „Je bezpečně doloženo výzkumy, že pokud existuje dostatek služeb, tak rodina to nejen zvládá, ale intenzivně pečuje,“ poukazuje Špidla na zásadní roli, kterou může státní podpora v péči o děti s handicapem sehrát.

To, že mu na systémových změnách v přístupu k dětem s poruchou autistického spektra záleží, dokázal Vladimír Špidla i svým výstupem v rámci iniciativy Děti úplňku. Tento projekt se snaží rozšířit povědomí o životě rodin s dětmi s autismem. Špidla v krátkém rozhovoru sdílel zkušenosti své vlastní rodiny a poukázal na nutnost vnější podpory: „Rodiny, které jsou přetížené a podlehnou tomu tlaku, tak z toho utíkají.“ To, že se veřejně známá osobnost jako Vladimír Špidla odváží poskytnou informace z vlastního soukromého života, může zásadně ovlivnit postoj společnosti k dětem s poruchou autistického spektra, a tím přispět do budoucna k vyšší kvalitě státní podpory.