Do Lidlu už nevstoupím. Peklo, co jsem tam jako prodavačka zažila, bych nepřála ani svému úhlavnímu nepříteli

Lidl byl kdysi nejoblíbenějším obchodem paní Petry (43). Dnes se jí svírá žaludek pokaždé, když kolem prodejny jenom prochází. Může za to negativní pracovní zkušenost, která jí ze života udělala peklo.

„To, co jsem tam zažila, bych nepřála ani svému úhlavnímu nepříteli,“ začíná své vyprávění Petra.

Práci v jedné z pražských poboček Lidlu brala jako nový start po mateřské dovolené. „Už se mi nechtělo vracet do kanceláře a celé dny prosedět za počítačem. Lákala mě fyzická práce, taková, která rychle uteče. Zaujal mě i nástupní plat a množství bonusů,“ pokračuje.

Diskontní řetězec v současnosti nabízí nástupní mzdu ve výši 35 300 Kč. Po třech letech částka naroste na 38 600 Kč. Mezi další benefity patří až 30 dní dovolené, stravenky, Multisport karta, příspěvek na penzijní připojištění či motivační bonus v hodnotě až 12 tisíc Kč za rok. Není divu, že paní Petra do firmy zaslala životopis. Netrvalo dlouho a podepisovala zde pracovní smlouvu.

Skvělí kolegové, ale příšerní zákazníci

Zpočátku se vše zdálo být ideální. Petra se rychle zaučila a brzy se po prodejně pohybovala, jako by tam pracovala odjakživa.

„Naštěstí tam byla dobrá parta lidí, kteří byli ochotní mi s čímkoliv pomoct. Mít dobré kolegy je základ, takže jsem předpokládala, že všechno půjde hladce. Bohužel jsem vůbec neuvažovala nad ještě jiným důležitým faktorem,“ přiznává Petra.

Tím faktorem byli samotní zákazníci, kteří jí práci naprosto znechutili a způsobili, že se dnes Lidlu vyhýbá obloukem.

Hádky na denním pořádku

„Věděla jsem, že práce s lidmi je náročná. Že to bude ale až takové peklo, s tím jsem tedy nepočítala. V tomhle oboru se rychle naučíš, že zákazník sice nemá vždycky pravdu, ale ty se s ním nemůžeš dohadovat. Ani když na tebe křičí nebo ti vulgárně nadává,“ odhaluje Petra pozadí práce v supermarketu.

Vzpomíná například na staršího pána, který ji kvůli tomu, že mu nešla načíst sleva z prošlého kuponu, nazval „blbou husou, co nemá na lepší pozici“. „Když jsem mu řekla, že mu ráda zavolám vedoucí, začal bouchat do pultu. Kolega musel zavolat ochranku. A já pak šla na záchod brečet.“

Jiní zákazníci ji zase u pokladny označovali za „zlodějku“, když jim ceny za markované potraviny přišly moc vysoké. „Jako bych si ty ceny snad vymýšlela já nebo je nutila si to kupovat,“ kroutí Petra nechápavě hlavou.

Nepříjemní lidé, kteří neuměli ani pozdravit, hádky o ceny – to všechno bylo takřka na denním pořádku. „Běžně se stávalo, že si zákazník špatně přečetl podmínky slevy nebo si vzal z regálu jiný produkt, nikoliv ten zlevněný. Marně jim pak vysvětlujete, že se sleva týká jiného výrobku nebo že musí nakoupit určité množství produktu, aby jim platila množstevní sleva. Stávalo se to dennodenně. A po nějaké době to už přestáváte zvládat,“ svěřuje se Petra.

Po roce přišla výpověď

Dnes se diví, že v obchodě vydržela celý rok. Když se ke stresu přidaly ještě migrény a problémy se spaním, uznala, že je na čase odejít. Po dvou měsících na úřadu práce si našla místo jako asistentka ve škole. Bere o něco méně peněz, ale má klid. „Práce s dětmi sice také není vždy snadná, ale v porovnání s rozčílenými a agresivními lidmi v obchodě je to nebe,“ uzavírá.

Práce jen pro nejotrlejší

Paní Petra není jediná, kdo na pozici prodavačky vyhořel. Podobné zkušenosti popisují také další zaměstnanci velkých řetězců. Rychlé tempo, tlak na výkon, časté fyzické přetížení i hrubé chování zákazníků patří k běžné realitě. Ačkoli jsou platy lákavé, daň za ně je mnohdy vysoká.

Podle nedávné studie až 68,5 % prodavaček pravidelně řeší rozzlobené nebo frustrované zákazníky. Podle jiného průzkumu až 80 % z nich zažilo agresi ze strany zákazníků.

Mezi nejčastější nevhodné chování spotřebitelů patří verbální agrese a nadávky, ponižování, diskriminace a předsudky, v nejkrajnějším případě fyzické napadení.