Vědci nečekaně odhalili nová tajemství mayského kalendáře. Tohle bychom měli vědět

Mayský kalendář dlouhodobě fascinuje vědce svou přesností a složitostí. Nová studie však odhalila další klíčová tajemství tohoto starověkého systému. Antropologové John Linden a Victoria Brickerová z Tulane University přišli na revoluční poznatky o tzv. 819denním cyklu, který je jednou z nejzáhadnějších částí mayského kalendáře.

Podle jejich výzkumu pokrývá tento cyklus mnohem delší období, než se dosud předpokládalo, a úzce souvisí se synodickými periodami planet viditelných pouhým okem.

Co je 819denní cyklus?

Mayský kalendář se skládá z několika propojených systémů, které zaznamenávají různé cykly času. Jedním z nich je 819denní cyklus, který byl pro vědce po desítky let velkou hádankou. Tento cyklus byl dříve chápán jako systém čtyř barev a světových stran – červená pro východ, bílá pro sever, černá pro západ a žlutá pro jih. Tato interpretace však nevysvětlovala, jak tento kalendář odpovídá pohybům planet.

Nová studie publikovaná v časopise Ancient Mesoamerica přináší nový pohled: cyklus 819 dní není omezen pouze na čtyři opakování, jak se dříve předpokládalo, ale zahrnuje 20 cyklů, což odpovídá období přibližně 45 let. Tato delší časová osa umožňuje propojit cyklus s pohyby všech viditelných planet – Merkuru, Venuše, Marsu, Jupiteru a Saturnu.

Planetární propojení

Jedním z nejvýznamnějších objevů je, že 20 cyklů po 819 dnech vytváří vzor, ve kterém synodické periody všech viditelných planet zapadají do stanic tohoto kalendáře. Synodická perioda je doba, za kterou se planeta při pohledu ze Země vrátí na stejné místo na obloze. Například Merkur má synodickou periodu 117 dní, což je přesně jedna sedmina 819denního cyklu. Venuše potřebuje pět cyklů, Mars dvacet, Jupiter devatenáct a Saturn šest cyklů, aby jejich synodické periody dokonale zapadly do systému.

„Místo toho, aby se Mayové soustředili na jedinou planetu, vytvořili komplexní systém, který umožňoval předpovídat pohyby všech viditelných planet,“ uvádí autoři studie. Tento přístup ukazuje, jak pokročilé byly astronomické znalosti mayské civilizace.

Propojení s posvátným kalendářem

Dalším zajímavým aspektem je propojení 819denního cyklu s tzv. posvátným kalendářem Tzolkin, který má cyklus 260 dní. 20 cyklů po 819 dnech dává celkem 16 380 dní, což je přesně 63 opakování Tzolkinu. Tento vztah naznačuje, že oba kalendáře byly navrženy tak, aby se vzájemně doplňovaly a resetovaly v určitých intervalech. Tento „reset“ byl pravděpodobně spojen s významnými astronomickými nebo náboženskými událostmi.

„Tato synchronizace dokazuje, že Mayové měli hluboké pochopení nejen jednotlivých planetárních pohybů, ale také jejich vzájemného vztahu v čase,“ vysvětluje profesor Linden.

Význam pro současnou vědu

Objev propojení 819denního cyklu s planetárními periodami a posvátným kalendářem přináší nový pohled na mayskou astronomii. Ukazuje, že jejich znalosti přesahovaly běžné pozorování a sahaly do oblasti komplexních výpočtů a dlouhodobého plánování. „Tento výzkum je klíčovou součástí snahy pochopit, jak Mayové studovali astronomii, a je dalším krokem k odhalení složitosti jejich kalendářů,“ dodává Brickerová.

Mayové jako mistři astronomie

Mayové vytvořili jeden z nejsofistikovanějších kalendářních systémů v dějinách lidstva. Jejich schopnost přesně sledovat pohyby planet a propojit je s náboženskými a kulturními tradicemi je důkazem jejich pokročilých znalostí. Tento objev otevírá dveře k dalšímu výzkumu a ukazuje, že i dnes se můžeme od této starověké civilizace hodně naučit.

Mayský kalendář zůstává nejen historickým artefaktem, ale také zdrojem inspirace pro současnou vědu. Každé nové odhalení nám připomíná, jak hluboké a propojené bylo jejich vnímání světa a vesmíru.