Přechod na nový čas: Konečně je rozhodnuto, do kterého časového pásma přejde Česko

Celý svět je rozdělen do 24 časových pásem, která kopírují zeměpisnou délku a poskytují jednotný systém měření času. Každé pásmo je přibližně 15° široké, ale hranice se mohou měnit podle státních hranic a administrativních rozhodnutí. Tento systém umožňuje synchronizaci času mezi jednotlivými regiony a přizpůsobení denního světla přirozenému rytmu lidského života.

Česká republika se nachází v středoevropském časovém pásmu (UTC+1) a během letního času přechází na UTC+2. Otázka střídání času byla v posledních letech intenzivně diskutována, a to nejen na úrovni Evropské unie, ale i mezi odborníky z různých oblastí, včetně lékařů, vědců, ekonomů a zástupců průmyslu.

Jak se k otázce střídání času staví různé státy

Různé země přistupují k časovým změnám rozdílně. Některé státy letní čas vůbec nepoužívají, jiné se rozhodly pro trvalou změnu na standardní nebo letní čas. Například Rusko v roce 2011 přešlo na trvalý letní čas, ale v roce 2014 se vrátilo ke standardnímu času kvůli zdravotním a sociálním dopadům. Obyvatelé si stěžovali na obtíže se spánkem, únavu a zhoršení celkové životní pohody. Naopak Island a Čína letní čas nepoužívají vůbec a fungují s celoročním standardním časem.

Evropská unie se v roce 2018 pokusila sjednotit přístup k letnímu času a navrhla jeho zrušení, přičemž každá země by si mohla vybrat, zda si ponechá standardní nebo letní čas. Evropský parlament návrh schválil v roce 2019, avšak členské státy se dosud na jednotném řešení nedohodly. Kvůli tomu se celá otázka odložila na neurčito a změny zatím nejsou v platnosti.

Čas, který platí v Česku

Česká republika zatím nepřijala konečné rozhodnutí o trvalém nastavení jednoho času a nadále se drží stávajícího systému střídání zimního a letního času. Letní čas začíná poslední neděli v březnu a končí poslední neděli v říjnu. Vláda se v minulosti přikláněla k tomu, že se bude řídit rozhodnutím Evropské unie, avšak protože EU doposud nerozhodla, Česko zůstává u současného modelu.

Podle odborníků by zavedení trvalého letního času znamenalo, že by v zimě bylo světlo až později ráno, což by mohlo mít negativní dopady na spánkový režim a zdraví obyvatel. Naopak trvalý standardní čas by znamenal kratší dny v letním období. To je důvodem, proč se jednotlivé země v názoru na ideální řešení liší.

Jak se přechod projeví na každodenním životě?

• Pokračování přechodů mezi letním a zimním časem – Češi budou i nadále měnit čas dvakrát ročně, což někteří vnímají jako nepříjemné, ale jiní si na tento rytmus zvykli.
• Lepší synchronizace s okolními zeměmi – Státy jako Německo, Rakousko nebo Slovensko se nacházejí ve stejném časovém pásmu a ponechání současného systému znamená lepší mezinárodní spolupráci. To je výhodné jak pro obchodní vztahy, tak pro cestování.
• Zachování stávajícího rytmu dne – Udržení současného systému znamená, že lidé se nebudou muset přizpůsobovat nové realitě trvalého času, což může mít pozitivní vliv na spánkový režim a celkovou pohodu.
• Školství a pracovní trh – Studenti i zaměstnanci budou i nadále dvakrát ročně čelit změně režimu, což některým vadí, ale pro jiné je běžnou součástí života.
• Dopravní a energetická situace – Některé studie naznačují, že střídání času může mít drobný vliv na spotřebu energie a dopravní zatížení, i když se jedná o faktor, jehož dopady jsou obtížně měřitelné.

Co se stane v budoucnu?

Ačkoli Evropská unie v minulosti usilovala o zrušení střídání času, členské státy se zatím nedohodly na jednotném postupu. To znamená, že Česká republika zůstává u současného modelu střídání času. Pokud by však došlo k větším změnám v okolních státech, je možné, že se téma znovu otevře.

Zatím tedy platí, že Češi budou i nadále dvakrát ročně měnit čas, stejně jako tomu bylo v minulých desetiletích. Budoucnost této otázky však zůstává nejistá a závisí na dalším vývoji v rámci Evropské unie.

Zdroj: e15.cz, chronomag.cz, idnes.cz