Nejlevnější sériově vyráběné auto stálo jen 35 000 Kč. Nechtěli ho ani ti nejchudší. Až ho uvidíte, pochopíte proč

Když se v roce 2008 představil světu model Tata Nano, média jej okamžitě označila za revoluci v automobilovém průmyslu. Indický výrobce Tata Motors totiž sliboval auto za 100 000 rupií, což tehdy odpovídalo zhruba 35 000 Kč. Přestože šlo o funkční čtyřkolku s místem pro čtyři lidi, zákazníci o něj nakonec nejevili zájem. Proč nejlevnější vůz světa zklamal i ty, kterým byl určen?

Indický miliardář Ratan Tata chtěl původně jen nabídnout bezpečnější alternativu k motocyklu, na kterém běžně cestují celé rodiny. Hlavním cílem bylo vytvořit auto pro chudé vrstvy, které si žádný jiný automobil dovolit nemohou. Výsledkem byl Tata Nano, malý hatchback s minimalistickým designem, téměř žádnou výbavou a extrémně nízkou cenou.

Ve své nejzákladnější verzi měl vůz pouze volant, dvě sedačky, a pár ukazatelů. Chyběl mu posilovač řízení, rádio, airbagy i klimatizace. Měl dvouválcový motor o objemu 0,6 litru a výkon pouhých 38 koní. Zavazadlový prostor byl téměř nulový a zadní kufr se dal otevřít jen zevnitř. Vše bylo podřízeno tomu, aby cena zůstala co nejnižší.

Proč se sen o autu za pár korun zhroutil

Ačkoli měl Nano obrovskou publicitu a zpočátku vyvolal velký zájem, situace se rychle změnila. Zákazníci začali auto vnímat jako symbol chudoby a ostudu, nikoli jako chytrou volbu. Podle zpětných ohlasů řady uživatelů byl interiér velmi hlučný, auto mělo problémy se spolehlivostí a jízda v něm nebyla pohodlná ani bezpečná.

Některé modely navíc začaly hořet, což mediálně poškodilo už tak slabou reputaci auta. I když výrobce zdůrazňoval, že jde o ojedinělé případy a provedl technická vylepšení, důvěra veřejnosti byla podlomená.

K tomu se přidaly i problémy se samotnou komunikací. Tata Nano se prezentovalo jako „nejlevnější auto světa“, a právě to zákazníky odradilo. Namísto aby je přilákalo, působilo to jako stigma. Lidé nechtěli být spojováni s něčím, co je vnímané jako krajně laciné.

Nízkonákladové auto, které nikdo nechtěl

Původně se očekávaly milionové prodeje ročně. Realita byla ale mnohem tvrdší. V roce 2010 se prodalo zhruba 70 000 vozů, ale o pár let později už jen několik stovek ročně. V roce 2018 byla výroba ukončena. Celkově se prodalo zhruba 275 000 kusů, což bylo hluboko pod plánovanými cíli.

Aby automobilka zachránila situaci, začala nabízet modernější verze s klimatizací, lepší výbavou a designem. Nic z toho ale nestačilo. Nano zůstalo v očích veřejnosti „tím nejlevnějším autem„, a tedy produktem, kterým se nechlubíte, ale skrýváte ho.

Laciné ano, ale za jakou cenu

Tata Nano ukázalo, že nízká cena sama o sobě nestačí k úspěchu. Lidé chtějí víc než jen čtyři kola a volant. Chtějí se cítit bezpečně, pohodlně a neponíženě. Nano bylo sice technickým unikátem, vyrobit auto za tak málo peněz je skutečný inženýrský výkon, ale po stránce marketingu a psychologie zákazníka zcela selhalo.

Zkušenost s tímto vozem se dostala i na Západ. Když se jeden exemplář testoval v USA, média se shodla, že jde o „nepoužitelné auto pro západní trh“. Bez jakékoliv bezpečnostní výbavy, bez výkonu a bez komfortu působilo jako vůz z jiné éry.

Dnes z něj je rarita

I přes všechna negativa se Tata Nano zapsalo do historie jako nejlevnější sériově vyráběné auto všech dob. Někteří sběratelé si jej dnes pořizují jako kuriozitu, jiní jej připomínají jako příklad toho, jak propastný může být rozdíl mezi dobrým nápadem a realitou na trhu.

Tata Motors dnes vyrábí zcela jiná auta, mnohem sofistikovanější a úspěšnější. Projekt Nano ale zůstane symbolem ambiciózního, ale nezvládnutého pokusu dát každé indické rodině vlastní auto, a zároveň varováním, že zákazník se nikdy nechce cítit chudě, i když šetří.