Na tuto kolchozní kozu se za socialismu Češi koukali skrz prsty. Dnes je chloubou každého srazu veteránů a cena šplhá do statisíců

Ještě před pár desítkami let byla Lada Niva symbolem všeho, co v socialistickém Československu budilo nedůvěru: ruský původ, spartánská výbava, pochybná kvalita a pověst auta pro kolchozníky, myslivce nebo lesníky. Niva byla prostě „kolchozní koza“, kterou si většina Čechů spojovala s vesnickými cestami, rozbahněnými loukami a šedivou realitou východního bloku. Jenže časy se mění a s nimi i pohled na auta, která kdysi budila spíš posměch.

Dnes je Lada Niva vyhledávanou legendou, chloubou každého srazu veteránů a její cena na trhu stoupá do závratných výšin, které by si dřívější majitelé neuměli ani představit.

Když byla Lada Niva v roce 1977 představena na sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, byla to v mnoha ohledech revoluce. Šlo o první terénní vůz automobilky z Togliatti, který se nevyráběl v licenci Fiatu, a konstruktéři se nebáli přijít s novinkami, které byly na svou dobu opravdu odvážné. Samonosná karoserie, nezávislé zavěšení přední nápravy a stálý pohon všech kol s uzávěrkou mezinápravového diferenciálu – to byly vlastnosti, které z Nivy dělaly předchůdce dnešních SUV. Přesto byla v očích československých motoristů dlouho outsiderem. Důvodem byla nedůvěra ke všemu, co přišlo ze SSSR, a také řada nevýhod, které Niva nikdy úplně nesetřásla.

Měla své mouchy…

Začněme tím, co Češi Nivě nejvíc vyčítali. První byla kvalita zpracování. Koroze začínala vykukovat už po prvním roce provozu, lak byl měkký a náchylný k poškrábání, těsnění dveří často netěsnilo a do interiéru zatékalo. Převodovka byla od začátku slabinou, později se k tomu přidaly i potíže s elektrikou, startéry a dalšími díly, které si majitelé raději pořizovali do zásoby. Komfort byl na úrovni tehdejších žigulíků – tvrdá sedadla, hlučný interiér, minimální výbava a řízení, které vyžadovalo pořádné bicepsy. Odhlučnění bylo prakticky nulové, takže při vyšší rychlosti jste si v autě připadali jako v plechovém bubnu. Rádio bylo zbytečné, protože ho přehlušil aerodynamický a mechanický hluk.

Jízdní vlastnosti na silnici byly, mírně řečeno, dobrodružné. Niva se v zatáčkách výrazně nakláněla, řazení bylo nepřesné a dlouhé, a při svižnější jízdě se pneumatiky často ozývaly pískáním. Na dálnici jste sice mohli dosáhnout maximální rychlosti kolem 130 km/h, ale už někde kolem 110 km/h se posádka přestávala cítit bezpečně. Spotřeba benzínu byla na tehdejší poměry vysoká – kolem 8 až 10 litrů na sto kilometrů, v terénu klidně ještě víc.

Ve městě byla Niva paradoxně docela svižná, protože její podvozek zvládal rozbité silnice, dlažbu i retardéry s lehkostí, o které si dnešní SUV mohou nechat zdát. Jenže v porovnání s konkurencí, která se v 90. letech začala na trhu objevovat, byla Niva už dávno za zenitem. Dacia Duster, Suzuki Jimny nebo dokonce starší Land Rovery nabízely větší komfort, lepší výbavu a hlavně bezpečnější jízdu.

Výběr byl značně omezený

Další nevýhodou byla omezená nabídka karosářských verzí a velmi strohá základní výbava. Zatímco na Západě se prodávaly i varianty se stahovací střechou, pick-upy nebo prodloužené pětidveřové modely, v Československu byla k mání většinou jen základní třídveřová verze s minimem komfortu. O klimatizaci, elektrických oknech nebo vyhřívaných sedadlech si mohli majitelé nechat jen zdát. Niva byla prostě auto na práci, ne na parádu.

A přesto – nebo možná právě proto – se z ní stala legenda. Zatímco ještě před deseti lety jste mohli sehnat zachovalý kus za pár desítek tisíc, dnes ceny stoupají do statisíců. Na inzertních portálech se objevují nejen klasické modely, ale i vzácné verze Urban nebo Bronto, a zájem o ně je obrovský. Na srazech veteránů je Niva chloubou každého majitele, který si ji pečlivě renovuje a hýčká jako vzácný klenot. A není divu – v době, kdy jsou moderní SUV plná elektroniky, asistentů a komfortních prvků, působí Niva jako návrat do časů, kdy auto bylo hlavně o jednoduchosti, mechanice a schopnosti projet tam, kam se většina dnešních aut ani neodváží.

Niva byla ve své době skutečně unikátní. Byla to první „SUV“ vyrobené v socialistickém bloku, které se dokázalo prosadit i na Západě. V Německu, Francii nebo Itálii si ji oblíbili pro její terénní schopnosti a jednoduchost, v SSSR se z ní stalo nedostatkové zboží, protože většina produkce šla na export. V Československu byla dlouho vnímána s despektem jako ruský nezmar, který sice projede všechno, ale za cenu komfortu a spolehlivosti. Dnes je to ale právě tato „kolchozní koza“, která budí největší obdiv a nostalgii. Oprýskané karoserie, jednoduchý interiér a charakteristický zvuk motoru dnes na srazech veteránů přitahují víc pozornosti než kdejaký západní sporťák.

Je to zvláštní paradox. Auto, které Češi za socialismu přehlíželi a považovali za symbol východního šlendriánu, je dnes vyhledávanou legendou, jejíž cena šplhá do statisíců. Lada Niva se stala symbolem doby, kdy jednoduchost a odolnost byly cennější než komfort a lesk, a chloubou každého, kdo má rád poctivou techniku a příběhy aut, která přežila všechno.