Začaly manévry BALTOPS 22 za účasti největších válečných lodí Evropy. Jaké lodě byly k vidění?

Letadlové lodě typu Queen Elizabeth (HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales) jsou vlajkovými loděmi britského námořnictva. Moderní lodě postavené v 21. století však mají značná omezení. Co stojí za to vědět o britských letadlových lodích?

Manévry NATO BALTOPS 22 byly zahájeny 5. června, jak píše server C6F. V Baltském moři budou společně cvičit námořnictva 14 zemí NATO, včetně Polska, a také Švédska a Finska, které se ucházejí o členství v Alianci.

Mezi jednotkami, které se manévrů zúčastní, bude i skutečný gigant – britská letadlová loď HMS Prince of Wales. Jedná se o novou, teprve několik let starou jednotku, jejíž leteckou skupinu tvoří letouny F-35B.

Královské námořnictvo poprvé bez letadlových lodí

Téměř sto let od vstupu HMS Furious do služby v roce 1917, provozuje Velká Británie nepřetržitě různé letadlové lodě. Zlom nastal teprve před několika lety. V roce 2014 byla ze služby vyřazena poslední z lehkých letadlových lodí Invincible, HMS Ark Royal, jak uvádí web Republic World.

První nástupce, HMS Queen Elizabeth, vstoupila do služby v roce 2017. Druhá z dvojčat, HMS Prince of Wales, vstoupila do služby v roce 2019.

Letadlové lodě již nejsou páteří britské flotily, ale pouze jednou z jejích součástí. Královské námořnictvo mimo jiné sází na moderní ponorkové síly, staví a provozuje nejmodernější úderné lodě na světě s jaderným pohonem (SSN) Astute a zahájilo projekt stavby strategických lodí (SSBN) Dreadnought.

Současně byly nejvyšší prioritou Společné expediční síly. Jedná se o expediční síly rychlé reakce, jejichž součástí mohou, ale nemusí být letadlové lodě. Ty jsou součástí nových úderných skupin letadlových lodí.

Žádná jaderná energie – iluze ekologie

Lodě typu Queen Elizabeth jsou velmi velká plavidla, každé z nich je dlouhé 280 metrů a má výtlak 72 000 tun. Přesto se Velká Británie nerozhodla používat v nich jaderný pohon, ačkoli ho používá a bude používat v ponorkách.

Jedním z oficiálních důvodů byla údajná starost o ekologii, ale podle odborníků byla skutečným důvodem snaha snížit náklady a očekávané technické problémy. V důsledku toho mají britské letadlové lodě navzdory své velikosti omezené schopnosti. Při rychlosti 18 uzlů je to jen 19 000 km.

Dvě nástavby na pravoboku

Charakteristickým rysem britských letadlových lodí je absence šikmé letové paluby a dvou nástaveb, které vyčnívají z paluby na pravoboku. Ačkoli se zdá, že uspořádání s jednou nástavbou je ekonomičtější, jako je tomu například u amerických letadlových lodí Nimitz a Gerald R. Ford, britské řešení má své důležité opodstatnění.

Je to dáno použitým pohonným systémem: vnitřní prostory nástaveb skrývají dva komíny, které tak zajišťují dobrou tepelnou izolaci. To ztěžuje detekci lodí a navádění střel proti nim, které reagují na zdroje tepla. Dvě malé nástavby také vytvářejí menší turbulence než jedna velká, což usnadňuje provoz letadel a vrtulníků.

Systém CATOBAR. To, co britským letadlovým lodím chybí

Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí, které ovlivnilo schopnosti britských lodí, bylo opuštění systému CATOBAR. Systém CATOBAR je katapultovací systém, který usnadňuje vzlet letounů, které díky vnějšímu pohonu mohou vzlétnout do vzduchu s velkým nákladem paliva a zbraní. Přistání usnadňují aerodynamická lana – brzdicí lana natažená přes palubu, za která se přistávající letoun zachytí hákem spuštěným zpod trupu.

Letadlové lodě Queen Elizabeth používaly místo systému CATOBAR příďovou rampu – jakýsi skok, který letadlo vymrští vzhůru a to musí zrychlovat pouze pomocí vlastního motoru. Z britských letadlových lodí proto mohou operovat pouze vrtulníky a letadla V/STOL (vertikální/krátký vzlet a přistání).

Toto uspořádání znamená, že schopnosti letadlové lodi jsou omezené. Britské lodě mohou provádět až 80 leteckých operací denně. Pro srovnání, „kapacita“ amerických letadlových lodí dosahuje 150-160 letových misí denně.

Stojí za zmínku, že konstruktéři britských letadlových lodí počítají s instalací – v budoucnu – katapultů. To je možné díky možnosti relativně jednoduché demontáže příďové rampy, na jejíž místo lze instalovat dva katapulty. Proto se v současnosti omezené schopnosti britských lodí mohou v budoucnu skokově zvýšit.

Letadlová loď typu Queen Elizabeth: slepý kolos

Absence katapultů v praxi znamená, že letecká skupina britských letadlových lodí je omezena na letouny F-35B (12 v době míru, 36 v době války, s krátkodobou schopností až 50 letounů). Jedná se o moderní stroje, které však v některých parametrech zaostávají za verzemi F-35A a F-35C, jež nesou více výzbroje a mají větší operační rádius.

To také znamená, že letadla včasné výstrahy nemohou operovat z letadlových lodí. Jejich úlohu částečně převzaly vrtulníky AW101 Merlin, které byly pro tuto úlohu modernizovány. Mají však menší schopnosti než specializované stroje, jako je E-2C Hawkeye, které jsou díky radaru AN/APS-145 schopny sledovat až 400 objektů současně.

V důsledku toho Britové utrpěli porážky během cvičných bitev, včetně souboje se spojeneckou, mnohem starší a menší francouzskou letadlovou lodí Charles de Gaulle.

Částečně to bylo způsobeno tím, že Chales de Gaulle dokázal díky parním katapultům posílat letadla do vzduchu rychleji. Nejdůležitějším faktorem však byl nedostatek průzkumu, který poskytl Francouzům, používajícím letouny Rafale M a E-2C Hawkeye, výraznou výhodu.

Zdroj: republicworld.com, c6f.navy.mil