Velké betonové šipky jsou po celé Americe. K čemu sloužily a proč se už nepoužívají?

Ve Spojených státech můžete narazit na obrovské betonové šipky, obvykle mírně zarostlé okolní vegetací. Tyto symboly, viditelné z velkých výšek, jsou pozůstatkem navigačního systému, který je velmi vzdáleným předchůdcem moderního systému GPS, jak píše server Geography Realm.

Obrovské betonové šipky jsou pozůstatkem ambiciózního projektu spojeného s průkopnickou érou rozvoje letectví. Jedním z prvních praktických úkolů letadel byla přeprava pošty. S rozvojem tohoto typu služby se objevil problém. Jak se bezchybně navigovat k cíli?

Zatímco v místech s rozmanitou krajinou je možné hledat výrazné navigační body, nad nekonečnými prériemi zůstávalo pro první letce referenčním bodem především slunce. Situace se komplikovala v noci, kdy kvůli oblačnosti nebylo vždy možné se orientovat podle hvězd.

Transkontinentální letecký systém – předchůdce GPS

Značky byly postaveny v roce 1923 a tvořily je několik metrů vysoké betonové šipky natřené kontrastní zářivě žlutou barvou. Byly dobře viditelné ze vzduchu. Pozdější testy ukázaly, že až z výšky 16 km, což bylo daleko za možnostmi tehdejších letadel.

Na každé ze šipek byla betonová plošina s 16metrovou navigační věží. Na vrcholu věže byl otočný reflektor o průměru 61 cm, který se po setmění zapínal, jako maják.

Každá instalace byla navíc označena barevnými světly, která značku identifikovala morseovkou, a v oblastech, kde nebylo v blízkosti elektrické vedení, byla instalace doplněna malým domkem s generátorem elektrické energie.

Trvalo rok, než šipky rozmístěné každých 16 km vytvořily „silnici“ spojující New York a San Francisco, tedy opačné pobřeží Spojených států. K tomu bylo zapotřebí pouhých 284 šipek a trasa měřila necelých 4300 km.

Kontinent pokrytý šípy

Konkrétní navigační systém se ukázal jako velmi efektivní – zatímco brzy v noci se pošta přepravovala auty, díky transkontinentálnímu leteckému systému mohla poštovní letadla létat nepřetržitě.

Díky transkontinentálnímu leteckému systému trvalo odeslání dopisu přes celé Spojené státy pouhé dva pracovní dny. Počet značek a tras rychle rostl – trvalo jen několik let, než byly Spojené státy pokryty sítí 1 500 šipek, které vymezovaly 46 000 km vzdušných cest.

Brzy se ukázalo, že obrovské investice již nejsou nutné. Nahradil je totiž rozvoj radionavigace. Po vypuknutí druhé světové války se navíc zjistilo, že letecky viditelné značky mohou být navigační pomůckou pro nepřátelská letadla, a proto byla část zařízení demontována.

Přesto se mnohé z betonových šipek dochovaly dodnes, což si můžeme ověřit třeba jen na Google Maps. Pozůstatkem kdysi obrovského navigačního systému je 14 stále aktivních značek, které fungují v Montaně.

Zdroj: geographyrealm.com