Vědci z Tokia objevili sloučeninu, která zachycuje až 99 % uhlíku ze vzduchu. Navíc dvakrát rychleji než stávající systémy. O co jde?
Při hromadění oxidu uhličitého v atmosféře nebude stačit pouze omezit emise, ale bude se muset aktivně odstraňovat uhlík ze vzduchu. Výzkumníci z Tokijské metropolitní univerzity vyvinuli novou sloučeninu, která dokáže odstranit oxid uhličitý z okolního vzduchu s 99% účinností a nejméně dvakrát rychleji než stávající systémy.
Technologie přímého zachycování uhlíku (DAC) obvykle odstraňují oxid uhličitý výfukem přes nějaký druh filtru nebo katalyzátoru, jiné systémy „probublávají“ uhlík kapalinou, která může buď absorbovat CO2 nebo způsobit jeho oddělení do pevných krystalů nebo vloček.
Podle webu NewAtlas nová sloučenina spadá do této poslední kategorie, která je známá jako separační systém kapalina – pevná fáze. Při studiu řady kapalných aminových sloučenin tým Tokio Metro objevil jednu, nazvanou isoforondiamin (IPDA), která je zvláště účinná při zachycování oxidu uhličitého.
V testech tým zjistil, že IPDA dokázala odstranit více než 99 procent CO2 ze vzduchu s koncentrací 400 částic na milion celku (ppm), což je úroveň, která je v současnosti v atmosféře. Tento proces také proběhl mnohem rychleji než jiné techniky zachycování uhlíku a odstranil 201 milimolů CO2 za hodinu na mol sloučeniny. To znamená, že nejméně dvakrát rychleji než jiné laboratorní systémy.
Znečišťující látka se oddělila do vloček pevného materiálu kyseliny karbamové, které lze z kapaliny poměrně snadno odstranit. V případě potřeby je možná zpětná přeměna na plynný CO2 zahřátím na 60 °C, čímž se také uvolní původní kapalné IPDA připravené k opětovnému použití. Ať už je uhlík uchováván jako pevná látka nebo plyn, může být skladován nebo znovu použit v průmyslových nebo chemických procesech.
Nový systém je slibný, ale samozřejmě je tu vždy otázka, jaké množství uhlíku je tento systém čištění schopný pojmout. Lidstvo ročně vypustí do atmosféry asi 30 miliard tun oxidu uhličitého a největší světová továrna na přímé zachycování uhlíku v současnosti odstraní asi 4000 tun ročně.
Ale přesto každý nový systém pomáhá a čím více technologií máme k dispozici, tím lépe. A je tu také důvod k optimismu, protože americké ministerstvo energetiky nedávno oznámilo financování středisek DAC ve výši 3,5 miliardy USD (více než 80 miliard korun). Doufejme, že to povzbudí některé z experimentů, jako je například využití řas v jezerech.
Zdroj: newatlas.com