V medu byly nalezeny stopy z jaderných testů studené války. Jak je to možné?

V americkém medu byl zjištěn spad z jaderných testů za studené války. Vědci při testování šarží amerického medu zjistili spad z jaderných testů provedených v 50. a 60. letech 20. století, informuje server Science.

Vědci zjistili stopy radioaktivního izotopu cesia-137 v 68 ze 122 vzorků čerstvého medu vyprodukovaného včelami z východní části Spojených států, uvádějí v článku zveřejněném v březnu v časopise Nature. Koncentrace cesia-137 zjištěné v některých medech byly přibližně stokrát vyšší než v jiných potravinách.

Vědci zdůraznili, že množství tohoto radioaktivního izotopu zjištěné v americkém medu je mnohem nižší, než je považováno za zdravotní riziko. Pro srovnání, nejvíce radioaktivní med testovaný v rámci studie pocházel z Floridy a obsahoval 19,1 becquerelů na kilogram. Hraniční hodnota pro bezpečnost potravin je 1 200 becquerelů na kilogram.

Dědictví atomové bomby

V polovině 20. století pět zemí, zejména USA a bývalý Sovětský svaz, odpálilo ve vzduchu více než 500 jaderných zbraní, které do atmosféry rozptýlily obrovské množství radioaktivních částic. Většina těchto testů se uskutečnila na Marshallových ostrovech v jižním Pacifiku a na ruském arktickém souostroví Nová země, ale k některým došlo i na území USA v Novém Mexiku a Nevadě.

Většina jaderného spadu z těchto testů měla podobu cesia-137, vedlejšího produktu jaderného štěpení, a atmosférické větry tyto radioaktivní částice roznášely daleko a daleko, než pomalu dopadly na Zemi. Protože větry nejsou rozloženy rovnoměrně, některé části světa dostaly extra dávku radiace. Ve Spojených státech převládající větry a hojné srážky vedly k tomu, že se více cesia-137 dostalo na zem ve východní polovině země.

Hlavní vodítko je draslík

Vzorce radioaktivity, které vědci pozorovali v místním medu, však do tohoto příběhu přidaly další vrstvu. Nejvyšší koncentrace cesia nesouvisely pouze s oblastmi s nejvyššími srážkami. Chemické složení půdy hrálo klíčovou roli v tom, které oblasti produkovaly nejvíce radioaktivního medu.

Draslík je pro rostliny životně důležitou živinou a atomy draslíku a cesia mají podobnou strukturu. To vede k tomu, že rostliny někdy mylně přijímají cesium, když mají nedostatek draslíku. Výzkumníci zjistili, že nejvyšší koncentrace cesia-137 v medu se vyskytovaly v místech s půdou s nízkým obsahem draslíku. Jakmile se cesium dostane do rostlin, dostane se do jejich nektaru, který pak hladové včely snědí a v úlu přemění na med.

Naštěstí pro lidi se díky radioaktivnímu rozpadu cesia-137 od dob zbrojních testů snížilo množství tohoto izotopu v životním prostředí.

Zdroj: science.org