Ruský obranný systém Pancir-S1 vs. 20 let stará, britská střela Storm Shadow
Na internetu se objevily záběry bezmocnosti vlajkového ruského systému bodové obrany proti dvě desetiletí staré raketě, kterou Spojené království darovalo Ukrajině. Představujeme výkon obou systémů.
Na internetu se objevily částečně cenzurované záběry vnitřku ruského protiletadlového systému Pancir-S1, který střílí na řízenou střelu Storm Shadow. Jak je vidět na záběrech níže, systém řízení palby správně zaměřil střelu na základě její tepelné signatury, ale obě protiletadlové střely vypálené systémem Pancir-S1 minuly.
Střely Storm Shadow dodané Spojeným královstvím měly podle Ukrajinců dosud stoprocentní účinnost, a jak je vidět, problémy s nimi mají i nejnovější ruské protiletadlové systémy.
Britsko-francouzské střely s plochou dráhou letu jsou odpalovány z letounů vyráběných od počátku roku 2000, které Ukrajinci odpalují z upravených letounů Su-24.
Umožňují Ukrajincům útočit na cíle vzdálené až 500 km, k jejichž ničení používají výkonnou přibližně 450kg hlavici BROACH (Bomb Royal Ordnance Augmented CHarge) schopnou pracovat ve třech režimech. Prvním je výbuch ve vzduchu, který vše zasype krupobitím střepin, druhým je exploze při dopadu a třetím je zpožděná detonace.
O doručení střely na správné místo se zase stará okřídlené tělo vyrobené technologií stealth s proudovým motorem, poskytujícím rychlost 0,8-0,9 Mach a vysoce pokročilým naváděcím systémem. Ten má kromě běžného navigačního tandemu GPS a INS také infračervený senzor čtvrté generace (IIR), jak uvádí web Airforce Technology.
Ten nejenže vidí termovizní obraz cíle, ale umožňuje také snímání terénního reliéfu, který je následně porovnáván s nahranou mapou. To umožňuje střele, na rozdíl například od pum GMLRS nebo JDAM-ER, udržet přesnost i v prostředí silného rušení satelitní navigace.
Pancir-S1
Historie systému Pancir-S1 sahá do 90. let 20. století, kdy se Rusové rozhodli pořídit levnější provozuschopnou náhradu za systém 2K22 Tunguska. Úspory měly vzniknout díky montáži výzbrojního modulu na běžný podvozek nákladního automobilu namísto pásového podvozku.
Projekt se však kvůli ruským finančním problémům protáhl a teprve zájem Spojených arabských emirátů práce urychlil. Zajímavé je, že po tancích T-90 jde o druhý systém, který Rusové adaptovali později (v roce 2012) než zahraniční zákazníci.
Na vozidle Kamaz tak máme palebný modul tvořený dvojicí automatických kanonů 2A38M ráže 30 mm s rychlostí střelby až 2 500 ran/min každý umožňující boj s cíli na vzdálenost až 4 km s rozsáhlým výběrem typů munice a raketometů.
Ten obsahuje 12 protiletadlových raket 57E6 nebo 57E6-E seskupených do dvou nezávislých sekcí po šesti. Toto uspořádání umožňuje vést palbu na více cílů současně. Deklarovaný dolet střel je 20 km a jsou rádiově naváděné, takže jsou plně závislé na odpalovacím zařízení, dokud nezasáhnou. O detekci cílů se naopak stará palubní infračervený senzor a radar umožňující sledovat cíle na vzdálenost něco málo přes 30 km, píše web Military Factory.
Systém byl vždy prezentován jako chlouba Ruska a v posledních měsících si dokonce našel cestu na střechy mrakodrapů v Moskvě nebo střežil Putinovu zimní rezidenci.
Zdroj: redakce, airforce-technology.com, militaryfactory.com