Proč by astronauti NASA neprošli sovětským a ruským výběrovým řízením?

Zajímavé je, že kdybyste prohodili sovětské a americké vesmírné mise, zjistili byste, že ani jedna z nich by nemohla nabídnout místo příslušníkovi druhé země, jak píše server RBTH.

Tento paradox má celkem jednoduché vysvětlení: Přestože jak ruští kosmonauti, tak astronauti z jiných vesmírných programů úspěšně provádějí vesmírné mise, všichni mají odlišné standardy výběru a kritéria způsobilosti. A to i přesto, že sdílejí stejné kosmické lodě a žijí ve stejných podmínkách na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).

První člověk ve vesmíru Jurij Gagarin by se nikdy nestal legendou, kdyby se narodil ve Spojených státech. Ani podání přihlášky by nemělo smysl.

První oddíl

Když Gagarin v roce 1960 prošel výběrovým řízením, měl za sebou jen obyčejné letní studium na vysoké škole a dva roky letní brigády, díky čemuž se dostal do prvního oddílu kosmonautů na světě. Budoucí kosmonauti byli v té době vybíráni z armády, konkrétně ze zkušebních pilotů a vzdělání nebylo na seznamu kvalifikací zrovna na prvním místě.

Výběrové řízení v USA bylo stejně tajné jako v SSSR, ale zkušební piloti museli mít vysokoškolské vzdělání (minimálně bakalářský titul nebo jeho ekvivalent) a 1 500 letových hodin. Kdyby byly stejné požadavky kladeny na sovětské kosmonauty, první jednotkou by prošli pouze dva z nich, a to Pavel Běljajev a Vladimir Komarov, kteří stihli absolvovat leteckou akademii. A z těchto dvou byl Běljajev pravděpodobně jediný, kdo se dokonce blížil 1 500 letovým hodinám požadovaným Američany.

Stejně tak by se však američtí kosmonauti nehodili do sovětských testů způsobilosti. Jednak kvůli limitům maximální výšky (170 cm pro SSSR, 180 pro USA) a jednak kvůli věkovému limitu (35 let pro SSSR, 40 let pro USA). První americká posádka měla pouze tři astronauty, kteří by se do ní vešli: Virgil Grissom, Scott Carpenter a Gordon Cooper. A Carpenter nikdy nelétal na stíhačkách, takže by byl mimo hru.

Povolení k letu do vesmíru

Po prvním výběrovém řízení vyvinuly země, které létají do vesmíru, každá svůj vlastní systém. V Sovětském svazu musel být kosmonaut členem komunistické strany, stíhacím pilotem a někým, kdo má bezvadné zdraví a fyzickou kondici profesionálního sportovce. Celkově zůstala kritéria výběru všude stejná po celá desetiletí, což vedlo k tomu, že kosmonautů nikdy nebylo příliš mnoho. Nakonec kosmická loď Sojuz, která slouží kosmonautům a astronautům již 60 let, mohla nést pouze tříčlennou posádku a s výběrem ideálních kandidátů na tuto práci nebyl nikdy žádný problém.

Totéž se nedalo říci o americkém vesmírném programu. Přelomový okamžik pro NASA nastal v roce 1978, kdy bylo vyhlášeno první výběrové řízení od roku 1969 pro program Space Shuttle. Vzhledem k maximální kapacitě osmi osob a schopnosti dopravovat náklad na oběžnou dráhu bez pilota bylo všem jasné, že vznikne potřeba velkého počtu astronautů. A tak byla kritéria výběru snížena a Američané toho roku dostali rekordních 8 000 přihlášek. Přesto se jich do výběru dostalo jen 35 a byli mezi nimi jak vojenští piloti, tak civilní vědci.

Tato éra otevřenosti nastala v Rusku až v roce 2012 kvůli složité situaci s lidskými zdroji, což znamená, že do té doby byli reálnými kandidáty pouze vojenští piloti a specialisté z kosmického a raketového průmyslu. To mělo znatelný negativní dopad. Podle výběrové komise z roku 2005 nebylo zpočátku mnoho dobrovolníků, a to kvůli relativně nízkému nabízenému platu. A z těch ochotných bylo jen velmi málo kvalifikovaných pro tuto práci.

Proto bylo v roce 2006 dosaženo určitého uvolnění – přestalo platit pravidlo o minimálně tříleté pracovní praxi. Roskosmos (ruská kosmická agentura) dokonce zašel tak daleko, že při hledání potenciálních zájemců pořádal exkurze na vysoké školy. Starším ročníkům se nabízela možnost vstoupit do oddílu kosmonautů hned po ukončení studia na vysoké škole, a to bez pracovních zkušeností. V současné době jsou mezi osobami, které se mohou stát členy ruské kosmické posádky, i vědci a lékaři.

Závislost na technologii

Současné snížení vstupní laťky by však Američanům stále neumožnilo absolvovat moderní zkoušky Roskosmosu. Existují přísná antropometrická kritéria, od kterých se ruská kosmonautika už léta neodchýlila. To vše proto, že rozměry sovětských kosmických lodí a výstroje se už léta nezměnily.

Existují přísné předpisy upravující téměř všechna měření: velikost hrudníku, velikost chodidel, měření boků vsedě – dokonce i variabilitu úhlů v podpaží. Očekává se, že se v blízké budoucnosti změní, až začne sloužit nová kosmická loď Orel.

Mezitím požadavky NASA nejsou univerzální, naopak závisí na specializaci. Americká kosmická agentura má samostatné zkoušky pro piloty, výzkumníky a učitele. Všichni kandidáti musí být zdatní plavci, ovládat ruštinu (druhý oficiální jazyk ISS) a mít minimálně bakalářský titul v některém z technických oborů nebo exaktních věd. Stejně tak se uvolnila zdravotní kritéria: byla zrušena věková hranice a člověk ani nemusí mít dokonalý zrak, protože se nyní běžně používají oční čočky.

Zdroj: rbth.com