Pět nejzajímavějších snímků vesmíru z teleskopu. Co na ně říkáte?

Po vypuštění vesmírného dalekohledu Jamese Webba se nabízí astronomům nové, dosud nevídané možnosti. Je to také vhodná příležitost zamyslet se nad tím, co nám ukázaly předchozí generace teleskopů, napsal server Big Think.

Vybrat jen hrstku snímků nebylo snadné. Výběr se omezil na snímky vytvořené teleskopy financovanými z veřejných zdrojů, které odhalují zajímavé vědecké poznatky. Snažili jsme se vyhnout velmi populárním snímkům.

Póly Jupiteru

První snímek pořídila mise Juno společnosti Nasa, která v současné době obíhá kolem Jupiteru. Snímek byl pořízen v říjnu 2017, kdy se sonda nacházela ve vzdálenosti 18 906 kilometrů od vrcholků Jupiterových mraků. Zachycuje systém mraků na severní polokouli planety a představuje náš první pohled na póly Jupiteru (severní pól).

Snímek odhaluje složité vzorce proudění, podobné cyklonům v zemské atmosféře a pozoruhodné efekty způsobené rozmanitostí mraků v různých výškách, které někdy vrhají stíny na vrstvy mraků pod nimi.

Orlí mlhovina

Mlhovina je oblak plynu ve vesmíru. Orlí mlhovina je od Země vzdálena 6 500 světelných let, což je na astronomické poměry poměrně blízko. Tato mlhovina je místem intenzivní tvorby hvězd. Detailní pohled na útvar poblíž středu tohoto snímku byl nazván Pilíře stvoření. Tyto pilíře, které vypadají trochu jako palec a ukazováček směřující vzhůru a mírně doleva, vyčnívají do dutiny v obřím oblaku molekulárního plynu a prachu. Dutinu vymetají větry vycházející z nových energetických hvězd, které se nedávno zformovaly hlouběji v oblaku.

Centrum Galaxie

Na tomto snímku se podíváme hlouběji do vesmíru, do středu naší Galaxie. Také využívá infračervené světlo, tentokrát kombinuje data ze dvou teleskopů Nasa, Hubbleova a Spitzerova. Jasná bílá oblast v pravém dolním rohu snímku je samotný střed naší Galaxie. Obsahuje masivní černou díru Sagittarius A, hvězdokupu a pozůstatky masivní hvězdy, která explodovala jako supernova asi před 10 000 lety.

Abell 370

Abell 370 je kupa stovek galaxií vzdálená od nás asi pět miliard světelných let. Na snímku jsou vidět protáhlé světelné oblouky. Jedná se o zvětšené a zkreslené obrazy mnohem vzdálenějších galaxií. Hmotnost kupy zkresluje časoprostor a ohýbá světlo vzdálenějších objektů, čímž je zvětšuje a v některých případech vytváří několik obrazů téže vzdálené galaxie. Tento jev se nazývá gravitační čočkování, protože pokřivený prostoročas působí jako optická čočka.

Hubbleovo ultrahluboké pole

Inspirativní nápad astronomů rozhodl, že na několik dní namíří Hubblův teleskop na prázdný kousek oblohy, aby zjistili, jaké extrémně vzdálené objekty lze spatřit na okraji pozorovatelného vesmíru. Hubbleovo ultrahluboké pole obsahuje téměř 10 000 objektů, z nichž téměř všechny jsou velmi vzdálené galaxie. Světlo z některých z těchto galaxií putuje již více než 13 miliard let, protože vesmír je starý jen asi půl miliardy let.

Některé z těchto objektů patří mezi nejstarší a nejvzdálenější známé objekty. Zde pozorujeme světlo dávných hvězd, jejichž místní současníci již dávno vyhasli.

Skutečnost, že světlo nese tolik informací, které nám umožňují poskládat historii vesmíru, je pozoruhodná. Vypuštění vesmírného dalekohledu Jamese Webba nám poskytne několik výrazně vylepšených infračervených snímků a nevyhnutelně vyvolá nové otázky, které budou výzvou pro budoucí generace vědců.

Zdroj: bigthink.com