Orbitální tanec. Co možná nevíte o Sluneční soustavě

Centrální hvězda, osm planet obíhajících kolem ní, kosmické smetí, ledový prstenec na okraji a všudypřítomný vír částic. Sluneční soustava je člověku nejlépe známou částí vesmíru. Mezi mnoha známými fakty je však i mnoho méně známých, ale velmi zajímavých.

Epimétheus a Janus. Kdo kdy slyšel o takových objektech ve Sluneční soustavě? Jsou to Saturnovy měsíce, jedny z mnoha relativně malých kamenů obíhajících kolem naší prstencové planety. Už samotný fakt, že obíhají uvnitř Saturnova prstencového systému, je pozoruhodný. Oba měsíce o průměru více než 100 km obíhají kolem Saturnu po drahách, jejichž poloměry se liší pouze o 50 km. Tak proč se ještě nesrazily?

Předpokládejme, že Janus obíhá blíže k Saturnu. Podle Keplerových zákonů je perioda oběhu Janova měsíce kolem planety kratší než perioda oběhu Epiméthea, což způsobuje, že bližší měsíc dohání ten vzdálenější. Když se Janus dostatečně přiblíží k Epimétheovi, dojde k bizarnímu tanci obou měsíců. Epimétheus začne Januse přitahovat k sobě, takže se zpomalí, zatímco Janus zrychlí (vzhledem ke své lineární rychlosti).

To by nevyhnutelně vedlo ke katastrofálnímu kontaktu, nebýt přítomnosti Saturnu, který zde má rozhodující slovo. Zpomalení pohybu Epiméthea snižuje jeho oběžnou dráhu, stejně jako zrychlení Januse jej posílá na vyšší oběžnou dráhu, jak píše server Planets. Došlo k jakési výměně míst (ne úplně, protože hmotnosti obou měsíců se liší) a nyní je to Janus, který obíhá kolem Saturnu po vyšší dráze než jeho taneční partner. V důsledku toho se paradoxně stává pomalejším z dvojice a Epimétheus začíná čtyřleté pronásledování Januse. Když se znovu setkají, je to Epimétheus, kdo vyzve Januse k „tanci“.

Oba Saturnovy měsíce se nikdy fyzicky neminou, ani se nikdy nesrazí. Jejich tanec začíná, když jsou od sebe vzdáleni ještě asi 15 000 km. Můžete proto klidně spát. Zajímavé je, že jejich gravitace ovlivňuje nejen jejich oběžné dráhy, ale i blízké prstence. Gravitační rezonance běžná ve Sluneční soustavě (o které budeme hovořit později v tomto seriálu) s některými drobky prachu a ledu, které tvoří prstence, způsobuje, že se střídavě vzdalují a setkávají s měsíci, což zanechává stopy ve zvlněné struktuře prstenců.

Epimétheus a Janus jsou příkladem toho, že je možné žít společně v jednom vesmírném domě a čas od času si vyměnit „pokoje“. Na druhou stranu jsou zatím jedinou nám známou dvojicí nebeských těles, která spolu tak dobře spolupracují. Možná tedy není snadné dosáhnout takového mírového soužití v našem světě?

Zdroj: redakce, planets.org