Nebýt tureckého děla, které dobylo Konstantinopol, kdo ví, jak by se vyvíjely dějiny. Parametry děla byly děsivé
V 15. století, kdy se dělostřelectvo teprve rodilo, se stala děla jednou z nejobávanějších zbraní Osmanské říše. Ovládnutí Konstantinopole Turky v roce 1453 bylo vlastně možné jen díky intenzivnímu používání děl, která zničila nepřekonatelné hradby. Osmanští Turci však neměli v používání dělostřelectva tradici a nebýt ironické, zdánlivě bezvýznamné události, mohly se dějiny ubírat jinou cestou, píše se na serveru Obviuosmag.
Dělo obřích rozměrů, které Turci použili během dobývání Konstantinopole, bylo ve skutečnosti uherského původu. Jeho vynálezce, inženýr Orbán, jej představil sultánovi Mehmedovi II. až po neúspěšném pokusu prodat jej císaři Byzantské říše Konstantinovi XI, který ho odmítl z důvodu finanční náročnosti. A v tom právě spočívá zmíněná ironie dějin.
Sultán, na rozdíl od svého protivníka, viděl v tomto zařízení velký potenciál a byl ochoten financovat stavbu prototypu. V tureckém městě Edirne, pod Orbanovým vedením, po několik měsíců otročila armáda dělníků, kteří spotřebovali obrovské množství bronzu a výsledkem byla děsivá zbraň složená ze dvou kusů.
Po spojení obou dílů vznikl válec dlouhý 5,2 metru. Souprava vážila asi 19 tun a měla vnější průměr 92 centimetrů. Po stavbě prototypu bylo dělo s pomocí 60 volů a 400 mužů přemístěno do testovacího prostoru. Tam bylo dělo naplněno asi 150 kilogramy střelného prachu a poté byla odpálena kamenná koule o průměru kolem 60 centimetrů. Dostřel zbraně byl přes 2 km. Vystřelená koule se řítila rychlostí 1500 km za hodinu a po svém dopadu vytvořila kráter téměř 2 metry hluboký.
Ztlumení zpětného rázu zajišťovalo lůžko z dubových trámů a odchylky do stran po výstřelu eliminovaly dřevěné štíty, kůlové palisády a proutěné koše vyplněné hlínou a kamením. Po každém výstřelu se hlaveň ochlazovala olivovým olejem, aby mohla být vypálena další střela. V jednom dni bylo možno vypálit přibližně 15 ran. Při nedostatečném odstupu výstřelů hrozilo, že sa dělo rotrhne. Koule se vyráběly z kamene, žuly, olova, železa nebo slitiny mědi či bronzu a měly hmotnost mezi 550 až 900 kg.
Po úspěšném testu bylo sestaveno mnoho těchto děl, která byla umístěna před hradby Konstantinopole. Děla svoji ničivou silou po dva měsíce bourala doposud nedobyté kamenné hradby, čímž byla zpustošena obrana bájného hlavního města Byzantské říše a Turci mohli oslavovat své vítězství. Během dobývání Konstantinopole bylo vypáleno asi 4000 koulí.
Po pádu Konstantinopole se zdálo, že Turecká nadvláda zasáhne i zbytek Evropy. Turci ale překvapivě v dobývání dalších zemí nepokračovali a Evropa i přes dobytí křesťanské metropole zaznamenala v dalších stoletích velký kulturní rozkvět.
I přesto je namístě tvrdit, že tato zbraň v roce 1453 doslova změnila dějiny. Kdyby turecký sultán Mehmed II. dělo do války nenasadil, nikdy by zřejmě nejmohutnější pevnost křesťanstva nedobyl. Neexistoval by tedy ani dnešní Istanbul a kdo ví, jaké by bylo v současnosti rozložení Evropy.
Zdroj: obviousmag.com