Mimořádná letadlová loď měla být z ledu a dřeva. Velká hustota a odolnost ledu měla sloužit jako ochrana
Druhá světová válka přinesla vývoj mnoha zajímavých technologií a strojů. Některé z nich byly nesmírně šílené, i když na papíře účinné. Jako například letadlová loď, která se skládala téměř převážně z ledu.
Rok 1942 byl obdobím nejžhavějších střetů druhé světové války. Británie jako ostrov byla do značné míry závislá na dovozu zvenčí – samozřejmě po moři. Šlo o to, že německé ponorky dávaly Angličanům zabrat a znovu a znovu ničily zásoby proudící do země.
Projekt HMS Habbakuk
Britské námořnictvo se chytlo neobvyklého způsobu ochrany, dnes už téměř absurdně znějícího nápadů. Byla to koncepční letadlová loď Geoffrey Nathaniel Pyke, z níž by startovala letadla na ochranu konvojů připlouvajících ze Spojených států. Zatímco v blízkosti USA měly relativní pocit bezpečí, po dosažení Evropy byla situace mnohem horší.
Loď z ledu a dřeva
Pyke navrhl zoufalým úřadům poněkud šílený koncept. Chtěl vytvořit loď z ledu. Nebo spíše z ledu a dřeva, které podle něj mělo být téměř nezničitelné. Zní to bizarně, že?
Je však třeba si uvědomit, že silná vrstva ledu ve skutečnosti nabízí velkou hustotu a odolnost, a ta měla být ještě zvýšena použitím dřevěných hoblin umístěných v ledu. Vrstva tedy měla sloužit jako ochrana. Testování této neobvyklé látky, která byla pojmenována „pykret“ (podle svého tvůrce), bylo také rychle provedeno a bylo vypočteno, že nejlepší směs bude 84 % vody a 16 % dřevěných hoblin.
Schopnosti nové technologie byly předvedeny také na speciální ukázce, kterou měl sledovat mimo jiné i sám Winston Churchill. Zatímco obyčejný led se měl při výstřelu ze zbraně rozpadnout, pykret snadno odrážel přilétající kulky.
Dobře, ale co chlazení a teplo vydávané motory? I na to měl Pyke nápad. Loď měla být neustále chlazena systémem kompresorů a potrubí, kterým by v uzavřeném okruhu proudil vzduch o teplotě minus 30 stupňů Celsia. Celý systém mělo zase pohánět 26 elektromotorů umístěných na vnější straně boků ve speciálních vodotěsných kapslích.
Zajímavé je, že v roce 1943 se o projekt začaly zajímat také Spojené státy a začaly jej spolufinancovat. Důvodem bylo, že Washington plánoval využít neobvyklou loď v boji proti Japonsku. V témže roce také začaly testy ledových bloků a způsobů jejich chlazení při letních teplotách. Na jednom kanadském jezeře tak byla postavena plovoucí ledová konstrukce o délce asi 19 metrů a jako místo pro letadlovou loď byla určena lokalita Corner Brook v zálivu Seven Islands Bay, kde by byly vhodné povětrnostní podmínky. Jak je vidět, logistika spojená s určením optimálního místa pro stavbu lodi se již stala problematickou.
Jak nakonec projekt HMS Habbakuk skončil? Jako mnoho jiných pozoruhodných projektů – v šuplíku. Přestože na ni Británie a USA vynaložily kolosální částky, koncem roku 1943 se loď jednoduše stala nepotřebnou. V té době již Spojenci disponovali početnou flotilou eskortních letadlových lodí a hlídkových letounů a navíc jim Portugalsko poskytovalo letiště na Azorských ostrovech.
Je to škoda, protože kdyby se projekt uskutečnil, byla by to pravděpodobně nejoriginálnější a nejneobvyklejší letadlová loď ve vojenské historii. Svědčí o tom i její velikost. Plánovala se délka až 600 metrů, výtlak 2 miliony tun a místo na palubě až pro 300 letadel. Posádku mělo tvořit asi 4 000 lidí, i když je otázkou, jaké by byly životní podmínky na lodi z ledu.
Zdroj: Warfarehistorynetwork