Jaký dopad bude mít pro člověka cesta na Mars?

O plánech na pilotovaný let na Mars se mluví již řadu let, ale tato perspektiva se nyní zdá být o něco vzdálenější, než by se mohlo zdát. Vědci také upozorňují na možné a nevratné důsledky takové mise.

Kromě organizačních problémů spojených s využíváním paliva a dodávkou zdrojů (nebo jejich získáváním na místě) budou mít astronauti vážné problémy s fungováním v prostředí mikrogravitace a zvýšené dávky kosmického záření. A jakmile dorazí na místo určení, gravitace Rudé planety se pro ně může stát nepřekonatelnou překážkou, jak uvádí web Sky at Night.

Zjištěním této problematiky se zabývali vědci z Australské národní univerzity, kteří vytvořili matematický model, s jehož pomocí jsou schopni předpovědět, zda lidé mohou bezpečně cestovat na Mars a plnit své povinnosti, jakmile dorazí na místo určení. Takové simulace by měly být užitečné zejména v souvislosti s hodnocením dopadu krátkodobých a dlouhodobých misí, které v budoucnu vynesou astronauty daleko za nízkou oběžnou dráhu Země a soustavu Země-Měsíc.

Studie na palubě Mezinárodní vesmírné stanice prokázaly, že mikrogravitace způsobuje úbytek svalové hmoty a hustoty kostí. Ovlivňuje také funkci vnitřních orgánů, zraku a srdečně-respiračního systému. Důsledky jsou tedy rozsáhlé a v souvislosti s cestou na Mars je třeba dodat, že bude trvat přibližně šest až sedm měsíců. V důsledku toho se struktura cév a fungování celého srdce změní natolik, že lidé nebudou přizpůsobeni fungování mimo prostředí beztíže.

Astronauti, kteří se vracejí z misí na ISS, často po příletu na Zemi omdlévají a musí být dokonce přepravováni na invalidních vozících. Například Mark Kelly, který strávil na oběžné dráze více než rok, pociťoval po návratu silné bolesti, otoky a další příznaky. Při letu na Mars by další komplikací bylo zpoždění komunikace mezi Zemí a Marsem až 20 minut. Pokud by se tedy objevila potřeba nějaké formy pomoci, byli by astronauti odkázáni sami na sebe více než čtvrt hodiny.

Výše uvedený model dokáže simulovat klíčové hemodynamické změny kardiovaskulárního systému po delším kosmickém letu a za různých podmínek gravitačního zatížení a zásobování tekutinami. Výsledky jsou poměrně optimistické, protože naznačují, že astronauti by se měli přizpůsobit marťanskému prostředí i po měsících strávených v mikrogravitaci. Další zdokonalení fungování simulací by mělo umožnit nahlédnout do širšího obrazu dopadu takových vesmírných eskapád na lidský organismus.

Zdroj: skyatnightmagazine.com, newsroom.ucla.edu