Američané nepřestali testovat jaderné bomby ani po Hirošimě, ukazuje záznam. K testu jaderné bomby na odlehlém souostroví použili drony už v roce 1958

Američané nepřestali pracovat na atomových zbraních ani po útocích na Hirošimu a Nagasaki. V letech 1946 až 1958 odpálily USA 23 jaderných bomb na malém prstenci ostrovů, které tvoří atol Bikini. Američané přišli s inovativním způsobem sběru dat o explozích.

V listopadu 1945, jen několik měsíců po svržení atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki, začali američtí vojenští představitelé plánovat další testy jaderných zbraní.

Pro výbuchy si vybrali odlehlé místo, o jehož existenci vědělo jen málo Američanů. Atol Bikini, malý prstenec malých korálových ostrovů o celkové rozloze pouhých pěti čtverečních kilometrů, byl součástí většího řetězce Marshallových ostrovů ve středním Pacifiku.

V červenci 1946 zde Spojené státy odpálily dvě atomové bomby v rámci operace nazvané Crossroads. První vybuchla ve vzduchu, druhá pod vodou. Jednalo se o první testy jaderných zbraní od testu Trinity provedeného v rámci projektu Manhattan v červenci 1945 a první detonace od Nagasaki. K přípravě, provedení, pozorování, záznamu a analýze testů bylo zapotřebí více než 42 000 lidí, 250 lodí a 150 letadel.

Jak ale něco analyzovat nebo zaznamenávat, když výbuch bomby a následná radiace jsou pro člověka smrtelné? Zde přišly vědcům na pomoc drony. Zajímavé je, že to nebyly první takové konstrukce. V roce 1923 vzlétlo na letišti Etampes ve Francii první rádiem řízené letadlo v plné velikosti bez pilota.

Flotilu určenou k výzkumu jaderných výbuchů tvořily letouny Grumman Hellcat a Boeing B-17 Flying Fortresses. Jedná se o válečné letouny, které čerstvě sjely z výrobní linky na konci druhé světové války. Byly upraveny přidáním rádiového ovládání a kamer, které pilotovi umožnily manévrovat s objektem z nedalekého letadla nebo nákladního automobilu na zemi.

Bomby a zbraně byly nahrazeny různými měřidly, jako jsou vaky na sběr vzduchu, filtrační boxy, Geigerovy čítače, rádiem řízené kamery, telemetry a elektronické přístroje na měření radioaktivity.

Při obou testech létaly drony tam, kam lidé nemohli. Prolétaly radioaktivními mraky a operovaly nad nimi ve výškách od 3 040 do 8 534 metrů. Druhý test nebyl tak plodný, protože mrak nevystoupal tak vysoko, jak se očekávalo, a některé z dronů nezaznamenaly žádnou radiaci.

Dron letěl přímo do jaderné bomby
Nakonec bylo vyhodnoceno, že flotila dronů si při testech vedla dobře. Hellcaty byly katapultovány z letadlové lodi a všechny kromě jednoho se bezpečně vrátily na souš. Řízení zničeného letounu selhalo ještě před výbuchem bomby. Další se vynořil z hřibovitého mraku zcela pokryt ledem a kontrolní letoun byl blízko havárii, když pilot letěl příliš blízko mraku.

Jednalo se o první operaci B-17, při níž se všechny starty, lety a přistání uskutečnily bez pilotů, a bezpilotní mise proběhly bez významnějších incidentů. Na letadle explodovalo několik dveří a oken – a při výbuchu byly poškozeny brzdy jednoho bombardéru.

Údaje o povaze mraku získané měřením úrovně radiace, vzorky vzduchu, ale také fotografiemi a odečty radioaktivity na samotných letadlech po přistání pomocí Geigerova čítače umožnily vědcům lépe porozumět jaderným výbuchům.

Testy byly poprvé použity ke sběru dat z bezpilotních letounů a podle odborníků mise významně přispěla k pokroku v práci na těchto strojích.

Zdroj: history.com, Wikipedia