Tuto větu řekne dítěti pouze duševní mrzák. Většina Čechů ji přitom za socialismu slýchala od rodičů denně

Dnešní výchova dětí je naprosto odlišná od té za socialismu. Co všechno se změnilo a proč se dnešní rodiče tolik obávají o emoce svých dětí?

Asi každý z nás v dětství slyšel nějakou ošklivou větu, která mu v paměti uvízla dodnes. Ať už to byla přehnaná reakce jednoho z rodičů, podivná výchovná metoda babičky nebo nepříjemné tresty za zlobení, každý člověk si pamatuje něco, co mu nebylo příjemné. Lidé, kteří prožili dětství za socialismu, poslouchali takových vět opravdu hodně. A o mnoha z nich se dodnes mluví. Dnes už je ale přístup k výchově zcela jiný, a tak se možná vyplatí zavzpomínat i na to, jak to chodilo dříve.

Dříve se rodiče snažili vychovat hlavně poslušné dítě

I když se často říká, že děti za socialismu musely hlavně poslouchat a nesměly projevovat emoce, většina rodičů doma tolik přísná nebyla. Děti běžně trávily čas s prarodiči, hrály si venku a vyrůstaly v poměrně klidném prostředí. Bylo zcela běžné, že dítě trávilo hodně času u prarodičů a klidně u nich mělo vlastní pokoj.

Výchova nebyla vždy tvrdá nebo chladná, jak se to občas vykresluje zpětně. Děti ale měly ze svých rodičů respekt a nedovolily si jen tak odporovat. V případě, že zlobily nebo neposlouchaly, mohly občas slyšet věty, které si někteří pamatují dodnes.

Tvrdší výchova, která dětem dávala jistotu pevného rodinného zázemí

Rodiče i škola kladli důraz na disciplínu. Například když dítě nechtělo dojíst jídlo, mohlo od jednoho z rodičů či prarodičů slyšet typickou hlášku pro toto období: „Když to nesníš k obědu, dostaneš to na večeři“. Tento styl výchovy však mohl být pozůstatkem po jejich předcích, kteří zažili lístkový přídělový systém.

Jestliže děti u jídla nevydržely sedět v klidu, usměrňovali je rodiče větou: „Seď rovně! Ani muk!“. A když mělo dítě slíbenou zmrzlinu nebo jinou věc po obědě, většina dospělých mu říkala: „Sněz to, nebo to nedostaneš!“.

Pro mnoho dětí byla rodina útočištěm, kde se cítily bezpečně. Každý člen rodiny věděl, že se mohl spolehnout na toho dalšího. A přitom to nemuseli nijak opakovat. Bylo to takové nepsané pravidlo. Kromě toho prarodiče často pomáhali s výchovou. I když se někdy používaly autoritativní metody, děti věděly, že se o ně jejich rodina postará. Režim sice určoval pravidla, ale každá rodina si s výchovou poradila po svém.

Moderní rodiče a jiná výchova dětí

Dnešní rodiče mají naprosto odlišný styl výchovy než v minulosti. Stejně jako v jiných oblastech života, tak i v oblasti výchovy se lidé snaží vzít ponaučení. Dnes se každý rodič snaží myslet hlavně na emoce a city svého dítěte. Nechce mu nijak ublížit a hlavně nechce, aby se mělo špatně. Při rozhovoru se svým potomkem si dávají pozor i na to, jaká slova použijí. Uvědomují si, že jejich slova mohou zraňovat.

Místo striktních příkazů se klade důraz na vysvětlování, empatii a respekt k individualitě dítěte. Když dítě odmítne jídlo, rodiče se snaží zjistit proč, místo aby ho nutili. Pokud projeví vztek, učí ho emoce pojmenovat a konstruktivně s nimi pracovat, namísto jejich potlačování.

Ohledně emocí se lidé snaží s dítětem komunikovat. Chtějí, aby umělo vyjádřit své pocity. Fyzické tresty jsou odsuzovány a považovány za škodlivé. Tím největším rozdílem mezi minulostí a přítomností je to, že se rodiče snaží být pro děti spíše kamarády a mentory než přísnou autoritou.

Pro mnohé lidi to může znít jako touha po tom, stát se dokonalým rodičem. A některé osoby takovou výchovu dokonce odsuzují. Podle nich se lidé jen moc bojí a kolem dětí chodí zbytečně po špičkách.

Co je vlastně lepší?

Současná výchova je často reakcí na to, co dnešní rodiče sami zažili jako děti. V jejich dětství bylo málo emocí a hlavně hodně příkazů. A proto nechtějí, aby jejich děti vyrůstaly stejně. Právě kvůli tomu si dávají záležet na tom, aby se svým potomkem jednali jinak.

Starší generace to ale často nechápe. Kritizuje „měkkost“ dnešní výchovy a tvrdí, že z dětí vyrůstají slaboši. Jenže jejich názor vychází z jiné zkušenosti a z doby, kdy se emoce moc neřešily. Nakonec ale nejde o to, kdo má pravdu. A to, zda je tento moderní styl výchovy špatný nebo ne, se ukáže až za pár let. Jaký styl výchovy podle vás funguje nejlépe a proč?