Dříve bezcenný kus hadru za 50 haléřů, dnes klenot v ceně zlata. Možná ho máte stále doma

Dřív ležely na každé komodě, pod každou vázou, kolem každého rámečku s fotkou. Mnohdy byly složené v šuplíku, kde voněly po levanduli a prášku na prádlo. Textilní ozdoby, které měly doma všechny naše babičky, byly v domácnostech tak běžné, že si bez nich mnozí nedokázali představit obývák nebo ložnici. Ale co dnes?

Z nostalgické maličkosti, která kdysi stála padesátník nebo byla zdarma k nějakému maminčinu čaji o páté, se stává sběratelský skvost. A to takový, že za některé kousky zaplatíte více než za novou sedačku.

Je to trochu jako s vinylovými deskami, porcelánovými hrnečky nebo retro telefonem na kličku: Něco, co bylo všude a nikoho to moc nezajímalo, se najednou stává módním výstřelkem. Dečky se vracejí do módy. Nejen v nostalgických duších pamětníků, ale i v domácnostech mladé generace, která s úžasem objevuje to, co dřív vypadalo jako výbava chalupy na Vysočině. A za tímto návratem se skrývá příběh plný tradice, dovednosti i něžného ženského rukopisu.

Malé umění velké trpělivosti

Ručně vyšívané dečky nejsou jen kouskem látky s krajkou. Jsou to drobná umělecká díla. Každá výšivka, každý steh, každá květinka vznikala pod rukama žen, které si večer sedly k lampě a v tichu domova vyšily, co jim srdce našeptávalo. Někdy byly motivy složité: vinná réva, růže, podzimní listí, jindy zase úplně jednoduché: pár lístečků, věneček, nebo decentní krajkový lem.

Vyšívání bývalo nejen praktickým koníčkem, ale i způsobem, jak si ženy navzájem předávaly techniky, trávily společné chvíle nebo se připravovaly na svatbu. Výbava nevěsty často obsahovala i několik desítek takových deček, a kdo měl pěkně vyšitou výšivku s řetízkovým stehem nebo dírkováním, byl považován za opravdovou hospodyni.

Ať už šlo o bavlnu, len nebo plátno, každá látka měla svou historii a každé klubko bavlnky bylo začátkem nového příběhu. Dnes, v době rychlé módy a sériové výroby, je až neuvěřitelné, kolik času a péče se do takového ubrousku vkládalo.

Ještě před pár desítkami let ležely vyšívané ubrousky v krabicích pod postelí, někdy na nich stál telefon, jindy váza se suchými květinami. Dnes se z nich stávají sběratelské artefakty. Na aukčních portálech se objevují vyšívané kousky z první republiky i socialistického období za částky, které by kdysi jejich autorky ohromily. Z ubrousků a deček za pár haléřů se rázem stávají položky za tisíce korun.

Co rozhoduje o hodnotě? Samozřejmě stav; žádné skvrny nebo díry. Ale také technika výšivky, originalita motivu, druh látky a samozřejmě původ. Pokud máte doma dečku, o které babička říkala, že ji vyšila její maminka v roce 1910 podle francouzského vzoru, můžete mít v rukou opravdový poklad. Pokud ji navíc dokážete dobře nafotit a popsat, milovníci vintage stylu a tradičního řemesla se jen pohrnou.

Retro je nové eko

Dalším důvodem, proč se vyšívané dečky dostávají zpět na výsluní, je obrovský návrat k pomalému životnímu stylu, takzvanému slow livingu. Lidé se víc zajímají o udržitelnost, recyklaci a autenticitu. A co je autentičtějšího než ručně vyšitá dečka, která přežila dvě světové války, socialismus, nástup Ikea kultury i minimalismus?

Moderní interiérové trendy ukazují, že vintage styl není jen přežitkem, naopak, staré dečky se skvěle kombinují s moderním nábytkem. Dát pod lampu výšivku z 50. let nebo pod skleněnou mísu dečku od prababičky? Vypadá to stylově, útulně a zároveň dává prostoru duši.

Zachraňte, co se dá

Možná teď začnete přemýšlet, jestli náhodou nemáte v komoře po babičce nějaký ten „ubrousek“. Pokud ano, rychle ho vytáhněte. Opláchněte ho v ruce ve vlažné vodě s trochou octa a špetkou jemného pracího prostředku, usušte na ručníku a jemně vyžehlete přes plátno. A pak? Dejte mu druhý život. Třeba jen tím, že ho zarámujete a pověsíte na zeď. Nebo ho prostě dejte pod mísu s jablky. Udělá víc parády než deset designových podtácků z plastu.

A pokud se rozhodnete, že jej raději prodáte, připravte se na překvapení. Není výjimkou, že se unikátní dečky prodávají za částky přesahující 2000 Kč. A věřte nebo ne, občas dokonce i do zahraničí. Co kdysi vyšily naše prababičky u kamenné pece, dnes obdivují lidé v Londýně nebo Tokiu. Svět se točí dál, ale poctivá ruční práce neztrácí hodnotu.

Až si příště usednete ke stolu, na kterém leží krajková výšivka, nedívejte se na ni jen jako na retro doplněk. Je to kus historie, do kterého někdo vložil hodiny práce, spoustu trpělivosti a možná i pár zamilovaných myšlenek. Protože přesně takové věci dělají z obyčejného domova místo, kde se dobře žije. S láskou, vzpomínkami a spoustou krásy i v těch nejmenších detailech.