Tato rostlina je považována za ostudu zahrady. Lidé si ji na zahradách hýčkají a nevědí, že jsou všem pro smích

Existují rostliny, které na první pohled zaujmou krásnými květy, zajímavým tvarem koruny nebo odolností vůči drsným podmínkám. Přitom ale mohou být nečekaným ekologickým problémem. Ti, kdo je vysazují s dobrým úmyslem, často netuší, že právě takové druhy ohrožují původní přírodu a je těžké se jich později zbavit. Nevědomky tím vyvolávají úsměšky těch, kteří se v problematice invazních druhů vyznají.

Jednou z takových rostlin, která byla často vysazována pro své všestranné přínosy je Trnovník akát. Dnes se však od jeho výsadeb ustupuje, jedná se totiž o silně invazní rostlinu, která se šíří kořenovými výmladky, omezuje růst některých rostlinných druhů a odstranit ho je velice obtížné.

Nenápadný ničitel: Trnovník akát v české krajině

Nenápadný, voňavý, rychle rostoucí, a přesto nežádoucí vetřelec, tak by se dal jednoduše popsat Trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Bývalý miláček zahradníků, včelařů i městských správců zeleně se však stal jedním z nejnebezpečnějších invazních druhů v Evropě. Přestože na území České republiky roste už více než 300 let a občas ho ještě potkáme v parcích nebo podél silnic, dnes má mezi biology a ochránci přírody nelichotivou pověst. Svou rozpínavostí totiž narušuje původní přírodní společenstva a vytlačuje místní druhy rostlin.

Jak se dostal akát do Evropy

Akát byl do Evropy dovezen z oblasti Severní Ameriky, konkrétně z Apalačských hor, kde tvoří asi čtyři procenta tamních lesů. Do střední Evropy se dostal počátkem 17. století a v českých zemích byl poprvé doložen v roce 1710. Prvotním impulzem pro jeho výsadbu byla jeho nenáročnost, roste rychle, dobře snáší chudé, suché nebo znečištěné půdy, a navíc je medonosný. Právě včelaři ho často vysazovali poblíž úlů, protože květy akátu poskytují vynikající surovinu pro světlý, velmi kvalitní med.

Ještě v průběhu 20. století byl akát oblíbeným pomocníkem při zalesňování výsypek, zpevňování svahů a boji proti erozi. Výmladkový způsob hospodaření, kdy se akát pravidelně seřezává a znovu obrůstá, umožnil rychlou obnovu dřevní hmoty, například pro palivo nebo stavební účely. Dřevo je mimořádně odolné a výhřevné, což ho činí cenným materiálem například pro výrobu sudů, zahradního nábytku nebo jako kůly ve vinicích.

Ekologická hrozba, která se šíří pod zemí

Přes všechny zmíněné výhody má akát jednu zásadní vlastnost, která z něj činí nebezpečný druh: invazivitu. Jeho schopnost šířit se jak semeny, tak agresivními kořenovými výmladky z něj dělá prakticky nezničitelného kolonizátora volné krajiny. A nejen to, akát je alelopatický druh, což znamená, že vylučuje do půdy chemické látky, které zabraňují klíčení a růstu ostatních rostlin. Výsledkem je jednolitý, nepřístupný porost, ve kterém kromě samotného akátu a občas bezu černého prakticky nic jiného neroste.

Tento efekt je nejvýraznější na teplých, suchých a písčitých stanovištích, často biologicky velmi cenných. Právě tam se dnes odehrává největší boj o zachování druhové rozmanitosti. Příkladem jsou oblasti středního a dolního Povltaví nebo Podyjí, kde akát ohrožuje chráněné ekosystémy, jako jsou doubravy nebo stepní trávníky. Ekologové proto bijí na poplach, trnovník akát se stal synonymem degradace původního prostředí. Celá rostlina je navíc, kromě sladkých květů, jedovatá. Obsahuje toxické látky jako robin a fasin, které mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Kůra a čerstvá semena jsou nebezpečné obzvláště pro koně.

Složitá likvidace akátu

Odstranit akát z přírody je úkol na roky. Jednorázově stromy vykácet nestačí, strom totiž hned zareaguje masivním výmladkováním, čímž se problém jen zhorší. V některých případech se vytvoří do roka až třímetrová houština v okruhu 15 metrů od původního kmene. Účinná likvidace vyžaduje kombinaci mechanických, chemických a často i opakovaných zásahů, které jsou náročné jak technicky, tak finančně.

Ve městech ano, v přírodě raději ne

Na druhou stranu nelze popřít, že v určitých situacích může být akát prospěšný. Ve městském prostředí, na průmyslových plochách nebo v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině dokáže zlepšit mikroklima a nabídnout úkryt ptákům i hmyzu. Zároveň může stabilizovat půdu nebo sloužit jako produkční dřevina. V takových místech, kde nehrozí vytlačení původních druhů, může akát plnit svou roli, ovšem vždy pod přísnou kontrolou a s jasným plánem, jak zabránit jeho šíření mimo určené hranice. A právě takovou kontrolu nelze na zahradách zaručit. Mnoho lidí totiž vysazuje akát v dobré víře, že tím přispívají k ochraně přírody, ve skutečnosti ale ekologický problém zhoršují. Během několika let se totiž zahrada může proměnit v neproniknutelný houštinový porost, který nezastaví ani plot.