Kolik kusů jednoho zlevněného produktu můžete koupit v Lidlu, Penny nebo Kauflandu, než vás prodavačka zastaví

Slevy v českých supermarketech bývají magnetem pro zákazníky. Někdy se zdá, že kdo přijde později, má smůlu, protože regály jsou prázdné během několika minut. Ale kde je vlastně hranice mezi běžným nákupem a hromadným vykupováním, kdy vás zastaví prodavačka?

Odpověď není úplně jednoduchá.

Limity nastavené přímo obchodem

Nejjednodušší je situace tam, kde obchod stanoví jasná pravidla. V letáku nebo přímo u regálu se objevuje nápis „max. 5 kusů na osobu“. Takové omezení bývá u nejžádanějších produktů, typicky másla, vajec nebo cukru. Obchody se tím chrání před situacemi, kdy by celý regál zmizel během chvilky a ostatní zákazníci by odcházeli s prázdnou.

Důležité je, že pokud je limit uveden předem a zákazník má možnost se s ním seznámit, je obchodník v právu. Pokladní má povinnost toto pravidlo vymáhat a při nákupu většího množství jednoduše odmítne namarkovat další kusy. Lidé se pak nemohou bránit s tím, že je to diskriminace. Jde o platné pravidlo obchodu.

Jiná situace by nastala, kdyby řetězec žádný limit neoznámil a teprve u pokladny by chtěl omezovat počet kusů. V takovém případě by měl zákazník možnost argumentovat, že na to nebyl upozorněn a omezení nebylo férové.

Morálka a zdravý rozum

Když obchod limit nestanoví, záleží na zákaznících samotných. U férového přístupu stačí vzít tolik kusů, kolik domácnost reálně spotřebuje, a neodnášet si desítky balení. Zvlášť u potravin je riziko, že se část zkazí a skončí v odpadu.

Známým příkladem jsou situace z minulých let, kdy se lidé doslova rvali o máslo. V roce 2017 vypukla v Česku tzv. máslová hysterie. Cena šla nahoru a jakmile se objevila sleva, vytvořily se dlouhé fronty. Někteří zákazníci nakládali do košíků i dvacet kostek, což vedlo k hádkám. Podobné scény se opakovaly i u vajec. V Penny lidé čekali před otevřením a po odemknutí dveří vyběhli k paletám, které zmizely během minut. Ochranka musela řešit tlačenice a slovní konflikty.

Tyto příklady ukazují, že někdy se nejedná jen o to, co dovolí obchod, ale také o to, jak se chovají samotní zákazníci. Prodavačky pak často zasahují spíš v zájmu klidu a bezpečnosti než že by hlídaly každý kus.

Proč obchody zavádějí omezení

Řetězce neomezují počet kusů proto, aby zákazníky šikanovaly. Cílem je rozdělit slevu mezi více lidí a zabránit spekulantům, kteří by levné zboží vykoupili a dál přeprodávali. Takové chování se objevilo právě během máslové krize, kdy se některé kostky objevily dokonce v menších obchodech za vyšší ceny.

Supermarkety také chrání svůj obraz. Kdyby se pokaždé stalo, že levné zboží zmizí po hodině a většina lidí odejde s prázdnou, zákazníci by ztratili důvěru. Proto je pro obchody výhodnější nastavit rozumný strop a nabídnout slevu většímu počtu lidí.

Kolik je vlastně rozumné vzít

Při běžném provozu domácnosti dává smysl koupit několik kusů, aby se využila sleva a přitom se vše spotřebovalo. Například pět balení másla lze uložit do mrazáku a postupně spotřebovat. Ale nákup dvaceti balení jen proto, že jsou levná, už často nemá logiku.

Rozumné je také rozdělit nákupy mezi více obchodů. Lidl může mít levnější máslo, Penny vejce a Kaufland maso. Kdo sleduje letáky, snadno zjistí, že výhodnější je kombinovat a nemít vše z jedné akce. Vyhne se tak i nepříjemným situacím, kdy regály zůstanou prázdné.

V Lidlu, Penny i Kauflandu vás zastaví hned, jakmile překročíte limit uvedený v letáku. Pokud limit není stanoven, je to na vás a vašem přístupu. Prodavačka může zasáhnout, pokud by šlo o zjevné vykupování nebo hrozící konflikt s ostatními zákazníky.

Reálně tedy hranici určují dvě věci – pravidla obchodu a zdravý rozum. A právě kombinace obojího vede k tomu, že si slevy užijí všichni a nevznikají tlačenice.