Pokud používáte samoobslužné pokladny, raději se převlékněte. Lidé si stěžují, že v tomto oblečení nemohou nakupovat

Zaběhnete jen na rychlý nákup a skončíte jako neplacená pracovní síla. Samoobslužné pokladny matou zákazníka, pozor na to, co si obléknete.

„Měla jsem na sobě obyčejné modré triko a černé kalhoty. Chtěla jsem si jen nakoupit pečivo a rychle jít domů. Místo toho jsem třikrát někomu pomáhala se samoobslužnou pokladnou,“ napsala paní Eva na Facebook a spustila tím lavinu komentářů.

Kdo je kdo? V samoobslužných zónách panuje chaos

Možná se vám to také stalo. Stojíte u samoobslužné pokladny, snažíte se načíst etiketu nebo vám váha odmítá akceptovat položku a vy musíte čekat na pomoc obsluhy. Jenže jak poznat, kdo v obchodě opravdu pracuje? Někdy bohužel vůbec.

Pozor na firemní barvy i merch

Ukazuje se totiž, že pokud máte na sobě oblečení v barevné kombinaci, která byť jen vzdáleně připomíná pracovní uniformu řetězce, lidé si vás snadno spletou se zaměstnancem.

Lidé si totiž pletou zákazníka s obsluhou z celkem pochopitelných důvodů, mozek zkrátka hledá rychlé záchytné body a v chaosu samoobslužných pokladen, které připomínají spíš mraveniště než spořádanou frontu zákazníků, může dojít k omylu raz dva.

Lidl a jeho ironická kolekce zadělává zákazníkům na problémy

Ještě větší buřtguláš pak snadno způsobí oblečení s logem prodejce, které před časem vydal Lidl v rámci své limitované edice. Tomuhle oblečení neodolal ani Honza, který si pořídil pantofle i mikinu, prý proto, že holky letí na značkové oblečení, jak sám se smíchem říká. A raději v nich půjde na první rande, než aby ještě jednou takto oděn vstoupil za automatické dveře prodejny.

„Mikinu Lidlu jsem si koupil z legrace, že budu poutat pozornost. To se mi povedlo, i když ne tak, jak bych chtěl. Když jsem si šel ráno pro svačinu do práce, obraceli se na mě lidé, abych jim poradil, kde najdou olej nebo jestli jim ověřím věk na samooblužné pokladně. Jedna paní mi dokonce nabízela peníze, když ji nechám předběhnout frontu před pokladnami,“ směje se Honza.

Samoobslužné pokladny nejsou úplně samoobslužné

Zmatkům zákazníků se ale nelze divit. Samoobslužné pokladny měly zrychlit celý nákupní proces, často ale vyžadují asistenci personálu. Ať už jde o problém s čárovým kódem, kliknutí na špatný druh pečiva nebo nějaké technické problémy, lidé se kolem pokladen zmateně motají, rozhlížejí a instinktivně hledají pomoc. A když kolem nich projde někdo, kdo vypadá dostatečně pracovně, je jasné, na koho padne zodpovědnost.

Chytré algoritmy, zmatení zákazníci

Samoobslužné kasy tak spíš zvyšují hladinu stresu, než aby je zákazníci ocenili jako skutečného pomocníka. Pokladny jsou sice vybavené inteligentními váhami a poměrně intuitivním displejem, přesto jejich logika někdy připomíná hádanku pro pokročilé. Zvlášť když se u pečiva nepodíváte, jakou váhu má ta bageta, kterou jste si vybrali, nebo když zapomenete, jestli je houska celozrnná nebo žitná.

Nákupy s příchutí trapasu

A co teprve zboží přelepené etiketou se slevou, kdy se omylem načte původní čárový kód. Nebo si na pokladně pípnete úplně jinou cenu, než jaká byla napsaná na regálu. Obsluha v nedohlednu a dění u samoobslužných kas skýtá nečekané sociální interakce. Chvíli jste někým, kdo potřebuje pomoc, chvíli někdo, kdo radí ostatním. Z obchodu pak odcházíte nejen s chlebem a jogurtem, ale i s dojmem, že si odpracovali půl směny.

Malá rada na závěr, pokud míříte do obchodu a chcete si v klidu nakoupit bez dotazů na skener, čárový kód nebo proč po vás chce položit správný artikl na váhu, oblečte se do něčeho, co nekřičí „jsem tu pro vás!“ Jinak si odnesete víc než nákup – třeba pracovní zkušenosti jako neplacený brigádník.