Na tragédii z roku 2002 Češi dávno zapomněli. Srpen 2025 má být opět kritický

Přírodní hrozby bereme často na lehkou váhu, obzvlášť pokud jim nemusíme čelit osobně. Dokonce i zapomínáme, jaké škody mohou napáchat živly, které se vymknou kontrole. Přesto se nejen ve střední Evropě pravidelně potýkáme s povodněmi, vichřicemi nebo dlouhotrvajícími dešti, které dokážou změnit běžný den v boj o majetek a někdy i o život.

Podle aktuální dlouhodobé předpovědi ČHMÚ letošní srpen zřejmě nepotěší ty, kteří doufali v návrat typických letních teplot. Meteorologové upozorňují, že první dvě srpnové dekády budou teplotně podprůměrné, maximální denní teploty se budou pohybovat spíše kolem 22 až 23 °C a v noci mohou teploty klesat i pod 13 °C.

Změna směrem k normálu se očekává až ke konci měsíce, kdy se denní maxima mohou krátce vyšplhat až ke 25 °C, ovšem výkyvy a chladnější rána zůstanou běžné. Kromě nižších teplot bude srpen deštivý, a mohou se tak opakovat povodně, které Česko potrápily v roce 2002.

Srpen 2025: Co předpovídají meteorologové

Už první srpnový týden má být podle odborníků srážkově nadprůměrný, přičemž přeháňky a vydatné deště hrozí opakovaně zejména na jihozápadě a severu Čech. Právě tyto oblasti bývají tradičně nejzranitelnější, a v situaci, kdy bude půda příliš nasáklá, stačí několik intenzivních přeháněk a voda začne rychle plnit koryta řek a potoků. V kombinaci s lokálními bouřkami a bleskovými přívaly vody pak hrozí, že v nižších polohách dojde opět k lokálním záplavám.

Podle statistik z minulých let jsou srpnové povodně v Česku častější než v jiných měsících právě kvůli tomu, že silné deště se objeví v období, kdy už je půda nasycená.

Jak šel čas: Povodně v českých zemích

Nejstarší záznamy katastrofálních záplav sahají až do středověku, kdy ničivé jarní nebo letní povodně pravidelně decimovaly sídla podél řek. Například povodeň v únoru 1784 byla způsobena nejen táním sněhu, ale i ledovými krami, které zničily část Karlova mostu a poškodily desítky domů v Praze a podél Vltavy. Další velkou povodní byla ta z roku 1845, kdy zaplavené byly nejen nízko položené části hlavního města, ale i celé oblasti Polabí, ve kterém voda zatopila například Kolín nebo Pardubice.

Nejtragičtější povodní 19. století byla ta z roku 1890, která se stala symbolem ničivých povodní v Praze. Prudké letní lijáky tehdy rozvodnily Vltavu, Otavu i Malši natolik, že došlo v hlavním městě ke zřícení několika oblouků Karlova mostu, což zkomplikovalo dopravu a život na dlouhé měsíce. Velká voda tehdy zatopila část Malé Strany, Josefova, Nového Města, Karlína a Kampy. V povodí horní Vltavy došlo i k protržení několika rybničních hrází, například rybníka Svět u Třeboně.

Ve 20. století se silné povodně objevily hned několikrát, například v březnu 1940 způsobilo prudké oteplení náhlé tání sněhu a zvednuté hladiny Vltavy a Labe pak postihly zejména Štěchovice a další města podél těchto toků. Povodeň z roku 1954, která přišla v červenci po extrémních deštích, zaplavila velké části Písku, Tábora a okolí Otavy. V červenci 1981 se po několika dnech vytrvalého deště zvedla hladina Berounky natolik, že povodňový stav trval více než týden a voda pronikla až do centra Berouna.

Za nejničivější povodeň druhé poloviny 20. století je však považována ta z roku 1997, kdy extrémní deště během července a srpna zasáhly Moravu a Slezsko. Voda tehdy zcela zaplavila města jako Olomouc, Přerov, Hranice na Moravě, Opavu či Krnov. Došlo k evakuaci více než 100 000 lidí a celkové škody přesáhly 60 miliard korun.

Povodně 2002: Největší přírodní katastrofa moderní české historie

Srpen 2002 znamenal pro Českou republiku zásadní zlom. Dvě vlny extrémních srážek, které postihly nejprve jih a západ Čech a později většinu zbytku republiky, způsobily největší povodeň, kterou si asi všichni pamatujeme. Vltava v Praze kulminovala 14. srpna průtokem přes 5100 m³/s, což je více než třicetinásobek běžného stavu. Nejpostiženější byla hlavně Praha, ve které voda zaplavila Karlín, Libeň, Smíchov, Malou Stranu a další městské části. Pod vodou skončilo 16 stanic metra a provoz v metropoli byl v podstatě ochromen. Evakuováno muselo být přes 50 000 obyvatel.

Postižená byla také další města, například České Budějovice, Český Krumlov, Písek, Plzeň, Terezín a Ústí nad Labem. Zaplavena byla část historického centra Terezína, zasaženy byly stovky obcí v povodí Vltavy, Labe a Ohře. Právě na dolním Labi voda dosahovala výšek a průtoků, které nebyly zaznamenány více než sto let. Povodeň zničila či poškodila 260 mostů, stovky kilometrů silnic a zasáhla velké průmyslové podniky, například chemičku Spolana v Neratovicích, odkud uniklo do okolí několik desítek tun nebezpečných látek. Oběti byly zaznamenány napříč regiony, celkem zemřelo 17 osob, převážně z důvodu, že podcenili výstrahy a odmítli se evakuovat.

Stav protipovodňových opatření dnes

Po povodni v roce 2002 stát i obce investovaly miliardy korun do protipovodňových systémů, mobilních bariér, výstražných systémů a krizové infrastruktury. Praha se zaměřila především na ochranu historického centra a metra, kde vznikly speciální protipovodňové zábrany a byla posílena kooperace složek integrovaného záchranného systému. Města jako Ústí nad Labem, Plzeň, České Budějovice nebo Děčín vybudovala nové hráze, rozšířila a vyčistila koryta řek a instalovala včasné varovné systémy.

Mnoho menších obcí však stále spoléhá hlavně na informovanost obyvatel, pravidelné kontroly rizikových úseků a rychlou spolupráci s hasiči, armádou a policií. Největší slabinou zůstávají právě bleskové povodně, které mohou přijít během několika hodin a jejichž následky je obtížné předvídat a minimalizovat pouze technickými prostředky.