Miliony Čechů si koupily byt v privatizaci, teď mají velký problém, na který nemysleli

V devadesátých letech to byla pro mnohé Čechy šance, o které snili – možnost koupit si vlastní byt za velmi příznivou cenu, která se v té době zdála jako příležitost, kterou by si nemohli nechat ujít. Privatizace bytového fondu totiž znamenala, že po desetiletích, kdy byly byty převážně ve vlastnictví měst, dostali lidé možnost odkoupit je do svého vlastnictví.  

V období po roce 1989, kdy se Česká republika otevřela tržnímu hospodářství, došlo k masivní privatizaci bytového fondu. Stát rozhodl, že byty, které byly dosud ve vlastnictví obcí a měst, budou nabízeny k odprodeji svým nájemníkům. Tento krok měl přinést nejen větší svobodu a motivaci k údržbě a vylepšení těchto nemovitostí, ale i snahu o zlepšení životních podmínek. Ceny, za které byly byty prodávány, se pohybovaly v rozmezí od několika tisíc až po několik set tisíc korun, v závislosti na lokalitě, velikosti a stavu nemovitosti. Pro většinu domácností to byla neuvěřitelná příležitost, jak se dostat k vlastním čtyřem stěnám.  

Dnes, více než 20 let po těchto „nákupních horečkách“, kdy bychom za tehdejší cenu bytu v dnešní době nepořídili ani garáž, se však ukazuje, že si mnozí tehdejší majitelé bytů vůbec neuvědomili, co všechno obnáší starost o nemovitost, která sice patří jim, ale která ve své podstatě vykazuje známky stáří a potřebuje neustálé investice. Koupě bytu v privatizaci se sice na první pohled jevila jako výhodná investice, ale s postupem času začíná být zřejmé, že „levně“ pořízené nemovitosti logicky vyžadují čím dál víc financí na opravy a rekonstrukce, což pro mnohé dnes znamená velkou zátěž. 

Prodejní cena bytu byla v té době částkou, která se vešla do rozpočtu i rodinám s průměrnými příjmy. V mnoha případech byly byty prodávány za symbolické ceny, protože v té době bylo rozhodnuto, že privatizace bude probíhat s ohledem na zájmy nájemníků. Byty tedy byly levné, ale nikdo nepočítal s tím, že nemovitosti, které byly postaveny v období socialistické výstavby, budou vyžadovat rozsáhlé opravy a rekonstrukce, jakmile dosáhnou určitého stáří a ukáží se případně i jejich technologické a materiálové nedostatky. 

Stárnou i nemovitosti

Po několika letech, kdy se noví majitelé mohli radovat z nízkých nákladů na bydlení, se začínají objevovat první problémy. Byty privatizované v 90. letech sice mohly být velmi levné, ale co se týče jejich aktuálního stavu, mnohdy vykazují známky rozsáhlého opotřebení, které dnes začínají přerůstat do reálných finančních problémů. Po několika letech užívání, kdy nebyla provedena potřebná údržba, jsou vlastníci nuceni čelit nevyhnutelným opravám. A ty mohou být nejen časově náročné, ale také neuvěřitelně nákladné. 

Prvním problémem, který se objevuje, jsou zastaralé elektrické rozvody. V panelových domech, které byly stavěny v 70. a 80. letech, jsou rozvody i další zařízení ve stavu, který neodpovídá moderním standardům. Elektrické zásuvky mohou být v některých případech nedostatečné pro potřeby moderního života, kde je každý byt vybaven nespočtem elektrických spotřebičů. Navíc se úměrně s opotřebováváním elektrického vedení zvyšuje i riziko požárů, což je pro každého majitele bytu extrémně nebezpečné. 

Dalším problémem jsou výtahy, které jsou v mnoha starších panelových domech přes 40 let staré. Výtahy, které byly dříve navrženy pro menší počet uživatelů, dnes často nevyhovují současnému zatížení. Rekonstrukce výtahů je nákladná, pohybuje se v řádu několika set tisíc korun na jeden výtah, starší domy mohou mít rovněž problémy s okny, podlahami, fasádami a dalšími stavebními součástmi, které si žádají opravy, aby zajistily bezpečnost a pohodlí obyvatel. 

Vysoké náklady na opravy a rekonstrukce 

To, co bylo dříve považováno za výhodný krok, se pro některé majitele bytů v privatizovaných domech dnes stává noční můrou. Kromě rekonstrukce elektrických rozvodů, výtahů a dalších technických zařízení musejí majitelé počítat i s investicemi do obnovy fasád včetně zateplení, střechy, odpadového a kanalizačního systému. Ve městech a obcích s nižšími příjmy mohou být tyto investice téměř neúnosné, protože společenství vlastníků bytů často nemá dostatečný kapitál na provedení komplexních rekonstrukcí. 

A co je horší, se stárnutím domů se zvyšuje i náročnost na provádění těchto rekonstrukcí. Na místo menších a levnějších oprav přicházejí náročné rekonstrukce, které mohou pro jednoho majitele znamenat opravdu vysoký výdaj, a to i s ohledem na neustálý nárůst cen stavebních materiálů. 

Levně pořízené nemovitosti tak mohou dnes představovat značné náklady na opravy, které si mnozí majitelé před lety neuvědomili. A rozhodně to není problém, který by se dal snadno přehlížet – staré domy zkrátka vyžadují neustálou péči, aby i nadále poskytovaly bezpečné a kvalitní bydlení pro své obyvatele.