Lidl varuje: U jeho samoobslužných pokladen je zakázáno takto platit

Samoobslužné pokladny někdo miluje, někdo nenávidí. Ať už k nim máte jakýkoliv postoj, je dobré vědět, jak je používat správně. Poměrně nedávno je zavedl také řetězec Lidl. Než k nim zamíříte, ujistěte se, že víte, jak je používat. Ušetříte nejen nervy, ale také čas. 

Řetězec Lidl začal instalovat samoobslužné pokladny do svých prodejen na začátku loňského roku. Nejprve šlo jen o experiment v několika provozovnách, nyní ale tento typ pokladen najdeme téměř ve všech.

Někteří lidé nemají samoobslužné pokladny rádi, protože mají dojem, že dělají práci za personál obchodu. Jiní je naopak vítají, protože se mohou vyhnout nechtěné sociální interakci. Navíc jejich používání může celý nákup podstatně zrychlit. 

Ne všechny způsoby platby jsou v Lidlu možné

Pokud k samoobslužným pokladnám v Lidlu zamíříte, hned na počátku si zkontrolujte jednu důležitou věc – zda jste si nezapomněli platební kartu. PNa rozdíl od jiných řetězců v Lidlu nelze platit hotovostí. Zjistit to teprve poté, co jste celý nákup pracně namarkovali, může být dost nepříjemné. 

Pokladny v Lidlu tedy akceptují všechny běžné typy platebních karet, stejně jako platby pomocí mobilního telefonu či platebního prstenu. Je také možné použít speciální dárkové karty, které jsou předem nabité určitou částkou. Zapomenout nemůžeme ani na novinku – mobilní aplikaci Lidl Pay, která rovnou automaticky načte a použije také veškeré dostupné slevové kupony. Otvor na bankovky či mince byste ale na pokladnách v Lidlu hledali skutečně marně. 

Jak používat samoobslužnou pokladnu efektivně

Co dalšího je potřeba vědět? Jakmile k pokladně přijdete, položte svou vlastní tašku na váhu. Kasa se vás poté zeptá, jestli se jedná o tašku, kterou jste si přinesli, což jí potvrdíte. Svůj nákup tak můžete skládat rovnou do tašky a nebudete jej muset překládat až po jeho zaplacení. 

Pokud byste chtěli využít papírové tašky, které jsou k dispozici přímo na prodejně, dejte si pozor na jednu věc. Jejich hmotnost poměrně často neodpovídá údajům v pokladně, a tak se při jejím namarkování může celá pokladna zaseknout. Nezbyde vám nic jiného než vyčkat příchodu obsluhy.

V průběhu markování si dejte pozor, abyste se váhy skutečně nedotýkali – a to ani například cípem kabátu. Zboží pak může být buď zváženo špatně, nebo bude mít váha dojem, že její hmotnost neodpovídá namarkovanému zboží. V takovém případě odmítne pokračovat v činnosti, pokud tuto nesrovnalost nenapravíte. 

Pokud máte více než dvacet položek, samoobslužná pokladna už není tak efektivní. Sběhlá pokladní totiž váš nákup zvládne odbavit rychleji než vy. Stejně tak v případě, že nakupujete zboží, které vyžaduje kontrolu věku (jako například alkohol nebo cigarety), nemusí se vám tento typ platby vyplatit. Budete totiž muset počkat, až dorazí prodavač, který váš věk potvrdí. 

Kdy vznikly první samoobslužné pokladny?

Víte, kdy vlastně samoobslužné pokladny vznikly? V Česku se první dvě objevily v roce 2008. Šlo o prodejnu Tesco na pražské Skalce. Protože se ukázalo, že jsou poměrně efektivní, brzy se inspirovaly také další řetězce. 

Ve skutečnosti ale existují samoobslužné pokladny mnohem déle. Ta úplně první vznikla totiž již v roce 1992. Nainstalována byla v prodejně Price Choppers Supermarkets v New Yorku. 

Během devadesátých let se poté začaly šířit po celém světě. V roce 2008 jich na celé planetě bylo celkem 92 600 kusů. Od té doby jejich počet stále narůstá. Některé řetězce dokonce experimentují také s možností, že by na jejich prodejnách bylo možné platit pouze samoobslužně, nikoliv u pokladny se skutečnou pokladní. Důvodem je především vyšší efektivita a úspora nákladů, které je třeba vynaložit ohledně personálu.