Vodního kamene z vodovodních baterií se snadno zbavíte. Zapomeňte ale na neověřené babské rady

Vodní kámen nevzniká přes noc a není nutné se ho bát, pokud víte, jak na něj. Na rozdíl od mnoha „babských rad“ fungují na jeho odstranění spolehlivé chemické prostředky, které nepoškodí chrom ani matný povrch. Důležité je znát správný postup a vědět, jak tvorbě vodního kamene předejít.

Tvrdá voda v českých domácnostech způsobuje nánosy uhličitanu vápenatého, známého jako vodní kámen. Ten vzniká při ohřevu vody, kdy se z hydrogenuhličitanů uvolňuje oxid uhličitý a sráží se vápenec. Nejde o zdravotní problém, ale z praktického hlediska je nepříjemný. Na bateriích, perlátorech a sprchových hlavicích zanechává bílé mapy a snižuje průtok vody. Tvrdost vody se v Česku pohybuje nejčastěji mezi 2,0 až 3,5 mmol/l, přičemž vyšší hodnoty znamenají větší sklon k usazování.

Co skutečně funguje podle výrobců

Výrobci baterií i profesionální čisticí firmy se shodují, že nejlépe fungují kyseliny s mírným účinkem, především citronová, sulfamová a fosforečná. Ty rozpouštějí vápenaté usazeniny bez rizika poškození povrchu, pokud se použijí správně.

Citronová kyselina je nejšetrnější varianta. Prodává se v prášku nebo jako součást čističů koupelen. Malé množství se rozpustí ve vodě (asi 20 gramů na litr), roztok se nanese na hadřík a přiloží na zaschlý vodní kámen. Po několika minutách se místo opláchne a osuší. Výrobci baterií doporučují nikdy nestříkat čistič přímo na povrch, ale vždy přes hadřík, aby se tekutina nedostala do spár nebo pod těsnění.

U odolnějších nánosů pomáhá amidosírová (sulfamová) kyselina, která se používá v profesionálních prostředcích, jako jsou HG nebo Cillit Bang. Tyto čističe se vyrábějí právě pro koupelnové kovy a mají přesně stanovené koncentrace. Při práci je nutné používat rukavice, nepřekračovat dobu působení a povrch vždy důkladně opláchnout.

Další možností jsou přípravky na bázi fosforečné nebo mléčné kyseliny, běžné v prostředcích pro odvápnění sprch a dřezů. Jsou vhodné i pro chrom nebo nerez, ale opět platí, že nesmí zaschnout.

Z nabídky českých hobbymarketů lze doporučit HG Koupelna – profesionální odstraňovač vodního kamene nebo Cillit Bang Odstraňovač vodního kamene do koupelny. Oba produkty obsahují účinné kyseliny a jsou bezpečné pro koupelnové povrchy, pokud se používají podle návodu. Na závěr úklidu je dobré použít HG ochranný prostředek pro sprchové kouty, který vytvoří vodoodpudivou vrstvu a brání ulpívání kapek.

Jak správně postupovat krok za krokem

• Chromová baterie: Povrch se nejprve otře měkkým hadříkem, aby zmizely nečistoty. Poté se na hadřík nanese čisticí roztok s citronovou kyselinou a přiloží se na zasažené místo. Po pěti minutách se baterie opláchne a vyleští mikrovláknem. U silných nánosů se vyplatí postup zopakovat nebo použít přípravek se sulfamovou kyselinou. Lesk zůstane zachován a povrch se nepoškodí.
• Perlátor (aerator): Vnitřní sítko bývá místem, kde se kámen usazuje nejrychleji. Odšroubujte ho, vložte na pár minut do roztoku citronové kyseliny a poté propláchněte vodou. Pomůže i měkký kartáček. U skrytých typů perlátorů se používá speciální servisní klíček. Některé moderní perlátory mají elastomerovou membránu, ze které se kámen dá setřít prstem.
• Sprchová hlavice: Odšroubujte ji a ponořte do nádoby s roztokem citronové kyseliny. Pokud ji nelze sundat, stačí připevnit sáček s roztokem kolem hlavice a nechat působit. Poté sprchu důkladně opláchněte a osušte.
• Matné nebo černé povrchy: Tyto povrchy jsou citlivější. Výrobci doporučují jen pH-neutrální prostředky bez kyselin a bez alkoholu. Používají se výhradně měkké hadříky, nikdy houbičky ani abrazivní pasty.

Na co si dát pozor

Kyselina chlorovodíková (solná) a chlorové bělidlo sice vodní kámen rozpustí rychle, ale zároveň okamžitě poškodí chrom i nerez. Jejich použití na armatury je nevhodné a může vést ke zmatnění či zčernání povrchu. Nebezpečné je také míchání kyselých čističů s bělidly, při kterém vzniká toxický chlor. Vždy je nutné větrat a po práci povrch důkladně opláchnout.

Jak tvorbě vodního kamene předejít

Zcela se mu zabránit nedá, ale výrazně ho omezí několik jednoduchých návyků. Po každém sprchování nebo mytí nádobí je vhodné baterie osušit nebo setřít stěrkou. Kapky na povrchu totiž při odpařování zanechávají vápenaté zbytky. Dobré výsledky má i ochranná hydrofobní vrstva z produktů pro sprchové kouty, která odpuzuje vodu a mýdlový film.

V domácnostech s velmi tvrdou vodou pomůže změkčovač vody nebo předfiltr s polyfosfátem, který váže vápník. Tím se sníží nejen tvorba vodního kamene, ale i spotřeba čisticích prostředků a životnost baterií se prodlouží. Výrobci vodáren doporučují, aby se tvrdost pitné vody pohybovala do 3,5 mmol/l. V oblastech, kde je vyšší, se vyplatí úpravu vody zvážit.

Vodní kámen vzniká nejvíce na teplé vodě, protože ohřev podporuje uvolňování oxidu uhličitého a následné srážení uhličitanu vápenatého. Proto je dobré neponechávat horkou vodu v nádobách ani ve sprchových hadicích a pravidelně kontrolovat perlátory.

Praktické shrnutí

Na běžný vodní kámen bohatě stačí citronová kyselina, na silnější nánosy sulfamová. Nikdy nepoužívejte solnou kyselinu ani bělidla. Po každém čištění povrch opláchněte a osušte. Kdo má tvrdou vodu, ušetří si práci s jednoduchým změkčovačem nebo ochranným nátěrem.

Zdroje: hansgrohe.com; uklidprouklid; alza