Co dělali naši předkové, když neexistoval toaletní papír? Měli to daleko lépe vymyšlené

Toaletní papír, jak ho známe dnes, se rozšířil až ve 20. století. Přesto lidé v různých kulturách dávno předtím hledali způsoby, jak zajistit čistotu.

Některé z nich působí překvapivě prakticky a ukazují, že naši předkové měli hygienu promyšlenou lépe, než bychom čekali.

Od listů po mušle. Příroda byla nejlepším pomocníkem

První zmínky o náhražkách toaletního papíru pocházejí už z doby starověku. V Evropě lidé používali listy, seno, mech nebo trávu. V pobřežních oblastech se využívaly mušle, v severských zemích zase sníh, který měl zároveň dezinfekční účinek. Archeologické nálezy z čínských dynastií ukazují, že už ve 6. století našeho letopočtu se objevovaly papírové listy určené speciálně pro hygienu, ovšem zdaleka ne pro všechny vrstvy společnosti.

Římané byli v tomto ohledu velmi vynalézaví. Používali tzv. tersorium, houbu na dřevěné tyčce, kterou po použití opláchli ve vodě s octem nebo solí. Díky tomu byla vícekrát použitelná a zároveň hygienická. Společné latríny v římských městech tak fungovaly se systémem tekoucí vody, což svědčí o vyspělosti tehdejší civilizace.

Středověk a novověk. Od látek po kukuřičné klasy

Ve středověku se do popředí dostaly hadry z látek, které bylo možné vyprat a znovu použít. V rodinách s nižšími příjmy šlo o zbytky starého oblečení. V některých regionech Ameriky se hojně využívaly kukuřičné klasy nebo jejich listy. I když se to dnes může zdát bizarní, lidé tehdejší doby oceňovali jejich pevnost a snadnou dostupnost.

Teprve s rozšířením tištěného slova začaly být využívány i staré noviny a katalogy. Ještě v 19. století byla běžná praxe, že se na stěnách latrín věšely svazky papíru, ze kterých si každý vzal potřebný kus. Slavný americký katalog Sears Roebuck byl prý oblíbený nejen jako nákupní průvodce, ale i jako pomůcka na záchod.

Kdy přišel moderní toaletní papír

Za první komerční toaletní papír se považují balíčky papírových archů, které se objevily v Číně už ve 14. století. Do Evropy se tato novinka dostala až o několik století později. V roce 1857 představil Američan Joseph Gayetty balíček předem nastříhaných papírů napuštěných aloe, které měly zároveň pečovat o pokožku. Opravdovou revoluci ale přinesl až toaletní papír v rolích, který se začal průmyslově vyrábět na konci 19. století.

Dnes se může zdát, že jde o nezbytnost, ale ve skutečnosti je moderní papír velmi mladý vynález. V mnoha částech světa se lidé dodnes obejdou bez něj. V Indii nebo na Blízkém východě je běžné používat vodu, což je z hygienického hlediska dokonce efektivnější než papír.

Proč to měli předkové vymyšlené lépe

Na první pohled může titulek znít odvážně, ale při pohledu do historie mu dáváme za pravdu. Naši předkové využívali dostupné a často ekologické materiály, které nezatěžovaly životní prostředí. Houby, listy, mech nebo sníh byly přirozeně rozložitelné. Opakovaně použitelné hadry zase snižovaly odpad. V porovnání s dnešním masovým používáním papíru, který se vyrábí z celulózy a často je bělený chemickými prostředky, se staré metody jeví jako šetrnější k přírodě i ekonomičtější.

Navíc některé postupy, jako římské tersorium nebo východní tradice omývání vodou, poskytovaly hygienu, kterou papír sám o sobě nikdy zcela nezajistí. To ukazuje, že lidé i bez dnešních výrobků dokázali najít řešení, která fungovala a zároveň byla udržitelná.

Zdroje: nationalgeographic; daily.jstor.org; medium.seznam.cz