Dostala jsem v práci tento e-mail od nadřízeného. Po jeho přečtení jsem okamžitě odešla a už se nikdy nevrátila

Někteří lidé odmítají pracovat o víkendech, někdy však mohou narazit u svého zaměstnavatele, který v některých případech může požadovat opak. Něco podobného zažila žena, kterou její šéf povolal o víkendu do práce, přestože ve smlouvě nic takového neměla.“

Může se stát, že někteří zaměstnavatelé bohužel vůbec neberou ohledy na soukromý život svých zaměstnanců. Ti si chtějí po práci užít odpočinek podle toho, jak jim to vyhovuje a na práci ideálně chvíli nemyslet. Jenže to se nedařilo Marii, které nadřízený v pátek odpoledne napsal, že potřebuje, aby pracovala na úkolu i přes víkend. Ženu nejvíce zaskočilo, že se její šéf nezeptal, jestli má čas a ani ji o pomoc nepožádal. Zkrátka to byl rozkaz, který měla splnit. 

„V žádném případě bych nepracovala o víkendu. Za prvé to nemám v pracovní smlouvě a za druhé mám svůj osobní život, dítě a vlastní starosti mimo práci,“ popisuje Marie. „Když mi došlo, že nadřízený chce, abych pracovala v sobotu a nebylo možné to odmítnout, ani jsem nepřemýšlela a dala výpověď. V takovém prostředí pracovat nechci,“ vysvětlila žena, které se nelíbilo zejména nekompromisní chování jejího šéfa.

Lidé od svého zaměstnavatele chtějí víc než jen peníze

V současné době mnozí lidé vnímají práci jinak než jen místo, kam si chodí vydělat peníze na živobytí. Chtějí nejen to, aby je práce bavila, ale také si ověřují, jestli mají s danou společností podobné hodnoty a cíle. V opačném případě se nebojí najít si jinou práci, kde se budou cítit více oceňovaní.

Chování šéfa, který po Marii chtěl, aby se věnovala práci ve svém volném čase, je nepřípustné. „Když jsem oznámila, že končím, začal se vztekat a říkal mi, že to nemůžu udělat. Já jsem mu zase vysvětlila, že on mě nemůže nutit do práce o víkendu, když to nemám uvedeno v pracovní smlouvě. V tu chvíli mi bylo všechno jedno,“ řekla rozčílená Marie a dodala: „Už tak jsem byla na pokraji vyhoření a víkendy pro mě byly ohromnou úlevou. Šéf to moc dobře věděl,“ prozradila. Nakonec skutečně práci opustila a jelikož byla chováním svého šéfa znechucená, rozhodla se začít podnikat. To si přála už mnoho let, ale přesto se k tomu nebyla schopná dlouho odhodlat. Nakonec tedy z její špatné zkušenosti vzešlo i něco dobrého – nyní je Marie spokojená a pracuje jen tehdy, když sama chce. 

V některých zemích mají lidé právo odpojit se

V Česku zatím žádný zákon umožňující lidem odpojit se není, ale v jiných zemích ano. Lidé ve Francii pracují asi 35 hodin týdně, což je nejméně z celé EU. Nedávno si prosadili také právo odpojit se. V této době nadřízení svým zaměstnancům nesmí volat ani psát, takže si lidé mohou užívat svůj volný čas bez nutnosti stresovat se z pracovních povinností. Právo odpojit se do svých pracovních zákoníků zařadily kromě Francie i další země – například Itálie, Španělsko, Belgie či Austrálie.

Tímto způsobem se mají vytvořit podmínky pro zdravé pracovní prostředí, které podporuje rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Ačkoliv se v Česku předpokládá, že se práci člověk věnuje v době, kterou má určenou v pracovní smlouvě, stává se, že to zaměstnavatelé nerespektují. Nezřídka se také stane, že musí lidé řešit pracovní telefony či maily i na dovolené, a to skutečně není nic příjemného.

Evropský parlament dlouhodobě usiluje o to, aby podobné právo bylo zavedeno v celé EU. Evropský parlament totiž ví, že neustálé připojení k práci může vést k mnohým zdravotním problémům, a to fyzickým i duševním. Kromě toho má také negativní vliv na soustředění a celkovou produktivitu člověka, která tak klesá. Více než 300 milionů lidí po celém světě trpí depresemi a duševními poruchami, které souvisejí s prací.