Děti odmítají stavět sněhuláky. Hitem letošní zimy je něco mnohem zábavnějšího
Vzhledem k současným (ne)sněhovým podmínkám je možné, že letos v zimě nebudeme stavit vůbec nic, zejména v nižších polohách. Pokud se ale zimní počasí přece jenom umoudří a ohlásí se s pořádnou bílou nadílkou, zapomeňte na obligátního sněhuláka. Hitem je stavba, jejímž budováním si užijí spoustu zábavy děti i dospělí.
Klasikou zimních zahrad a dvorů je dlouhé roky sněhulák. Figuru ze sněhu stylizovanou do lidské postavy vytvořil ve svém životě asi každý. Stačí ze sněhu uválet tři koule různých velikostí, které se postaví na sebe, dvě menší namísto rukou a hotového sněhuláka pak ozdobit uhlím, mrkví, hrncem nebo větvičkami, a dát mu tak obličej.
Historie stavění sněhuláků sahá hluboko do minulosti, přesné období jejich vzniku však v archivech není dochováno. Poprvé o sněhulákovi píše William Shakespeare okolo roku 1610 ve své Zimní pohádce. Ta byla mimochodem částečně situovaná do Čech, ačkoliv tomu popis reálií neodpovídal. Větší oblibě se sněhulák začal těšit v 19. století, kdy se měnil přístup společnosti k zimě. Toto roční období už přestávalo být spojováno se strádáním a nouzí a lidé si začali užívat sáňkování, lyžování nebo třeba právě stavbu sněhuláků. Někdy v té době vznikla současná podoba sněhuláka, která připomíná člověka.
Sněhulák je dnes nejenom symbolem zimy, ale je také jedním z nejvýznačnějších vánočních motivů. Letos v zimě ho možná ale vytlačí jiná, stále oblíbenější stavba. Pusťte se do její tvorby i vy a oslňte celou ulici!

Dočasné obydlí i ochrana před tuhými mrazy
Iglú je sněhový příbytek připomínající kopuli. Nestaví se z koulí jako sněhulák, ale ze sněhových bloků, které se skládají na sebe. Jeho stavba je proto o něco složitější, o to víc s ní uděláte parády a zaujmete sousedy.
Původně se jedná o provizorní domov kanadských Eskymáků v čase tuhé arktické zimy. Nežijí v něm trvale, jak se spousta lidí asi domnívá, ale používají ho pouze jako místo na přespání, když během zimních měsíců loví. Iglú představuje bezpečné útočiště před tamním drsným počasím. V inuitském jazyce slovo „iglú“ znamená jednoduše dům či domov.
Typické iglú obsahuje úzkou, podlouhlou předsíň, která funguje jako ochranná bariéra před chladem, a hlavní obytnou část. Některá iglú mají dokonce okna vyrobená z tenkého ledu. Díky skvělým izolačním vlastnostem sněhu dokáže teplota uvnitř iglú vystoupat až nad bod mrazu, i když venku zuří ledový vítr. Vchod je umístěn pod úrovní podlahy, což zabraňuje průniku studeného vzduchu, který klesá dolů, zatímco teplý vzduch se drží nahoře. Iglú navíc ohřívá teplo generované samotnými obyvateli.

Jak si postavit iglú krok za krokem
Než se pustíte do stavby, najděte si nejlépe rovný povrch s udusaným sněhem. Sníh by neměl být sypký, aby se během stavění nerozpadal. Pomocí pilky či ostrého předmětu si vyřežte sněhové kvádry. Ideální rozměry se pohybují okolo 40 x 50 x 15 centimetrů. Počet bloků záleží na tom, jak velké iglú si chcete postavit. Pro menší obydlí jich bude potřeba asi 40 až 60. Poté je začněte skládat do kruhu. Nezapomínejte, že tento kruh nesmí být uzavřený a musí v něm být ponecháno místo, kterým vyvedete vstup do iglú.
Na první dokončenou řadu kvádrů pokračujte další vrstvou, kterou lehce zakloníte směrem dovnitř, abyste tak dosáhli typického kopulovitého tvaru. Tímto způsobem vrstvení byste se zdárně měli dostat až na vršek iglú. Zkontrolujte pak, jestli sněhová konstrukce nemá škvíry, kterými by mohl pronikat vítr. Pokud nějakou najdete, utěsněte ji sněhem.
Na závěr vám už jen zbývá vytvořit ze sněhových bloků polodlouhou předsíň. Jak bude vypadat interiér, záleží na fantazii každého stavitele. Můžete ho ponechat prázdný nebo ho doplnit třeba lavicí a stolem ze sněhu.