V Dánsku se o náklady za topení dělí sousedé mezi sebou. Ušetří tak tisíce korun
Sledovat v Google Zprávách
Biomasa, větrníky a solární panely. To dnes tvoří základ energetických zdrojů v Dánsku. Udržitelnost je v této severské zemi alfou a omegou téměř všeho. Zelená energie však není to jediné, díky čemu tam lidé šetří peníze. V peněženkách jim zůstává víc i díky komunitnímu sdílení. Vlastní kotel nemá skoro nikdo, náklady za vytápění si sousedé spravedlivě dělí mezi sebe podle předem stanoveného klíče. Na stejném principu na některých místech funguje i distribuce elektřiny.
Zatímco v Česku za topení a elektřinu platíme velkým energetickým společnostem, v Dánsku šli úplně jinou cestou. Už od 70. let minulého století se tam rozvíjí takzvaná komunitní energetika. Tehdy to začalo větrnými elektrárnami. Obyvatelé se už nechtěli spoléhat jen na stát, a tak se mezi sebou začali domlouvat na jejich budování svépomocí. Každý ze sousedů si koupil svůj podíl a tím i garanci dodávek levné elektřiny. „Dnes Dánsko pokrývá pomocí větru asi polovinu své spotřeby elektřiny a není bez zajímavosti, že většinu tamních větrných turbín vlastní právě komunitní společenství,“ říká Patrícia Čekanová, šéfka Asociace komunitní energetiky ČR.
Místo topného oleje biomasa
Později se v souladu s technologickým pokrokem přidaly k větrníkům také solární panely. Dánové však nezůstali jen u obnovitelných zdrojů elektřiny. Koncem 90. let začali přemýšlet, jak by se dalo ušetřit na vytápění. A to nejenom s ohledem na finance, ale také na životní prostředí.
Průkopníkem se stali obyvatelé dánského ostrova Samsø. Ještě v roce 1997 tam k vytápění používali téměř výhradně topné oleje, jednomu z místních to ale začalo vadit. A tak Søren Hermansen obešel sousedy a přesvědčil je, aby se připojili k jeho energetickému komunitnímu společenství. Společnými silami vybudovali první teplárnu na slámu neboli biomasu. Tu získávají z polí, která zabírají podstatnou část ostrova i zbytku země. „Dřív ji zemědělci zaorávali, ale když jí zaoráte moc, tak musíte zase použít další hnojiva. A ještě předtím ji pálili přímo na polích, to už teď taky nejde. Takže je to pro všechny výhodné řešení, že to využíváme místo topného oleje,“ popsal Hermansen. Podzemními kolektory pak rozvádí teplo do jednotlivých domů.
Dnes, o bezmála 30 let později, už se tam jinak netopí. A trend se rozšířil i do zbytku Dánska. Teplárny nijak nenarušují ráz vesnic ani jejich okolí. Zvenku byste si je spletli s obyčejnou stodolou. V podstatě to i stodoly jsou, uvnitř se totiž skladuje velké množství slámy. Další prostor zabírá pás, který jednotlivé balíky slámy přepravuje k drtičce. Z té se nadrcená biomasa dostane přímo do kotle, který ji přeměňuje na teplo. Proces je plně automatizovaný, jednou za čas je pouze nutné naložit na pás další slámu.
Sdílení šetří tisíce korun
Hermansen přiznává, že zpočátku se někteří lidé k projektu stavěli kriticky. Když se ale dozvěděli, že díky němu ušetří za vytápění tisíce korun, rychle většinu z nich získal na svoji stranu. „Namísto dovážení topného oleje používáme slámu a místní prostředky, takže region z toho má peníze z daní. My šetříme a ostrov z toho má více peněz,“ vysvětlil.
Podobnou cestou se snaží jít také v Německu nebo Rakousku. „Zmínit musím unikátní německou vesničku Feldheim, která dovedla využívání obnovitelných zdrojů prakticky k dokonalosti. Místní spoléhají na kombinaci větrných elektráren s bateriovým úložištěm a jako zálohu mají výtopnu na dřevní štěpku. Vlastní zelené energie má vesnice o 150 obyvatelích dokonce tolik, že může prodávat přebytky,“ upřesnila Čekanová.
Energetická společenství nejsou neznámým pojmem ani v Belgii. Tam od 90. let funguje družstvo Ecopower, které se ze skromného sousedského projektu vyšvihlo mezi klíčové dodavatele energie v zemi. Dnes od něj odebírá elektřinu na 50 tisíc domácností. První podobné pokusy už se začínají objevovat i v Česku, zatím však narážejí na legislativní problémy.
Zdroje: ekolist.cz, irozhlas.cz
