Čeští důchodci jsou lapeni do pasti. Situace je kritická, stát stále nemá řešení

Žít v domově důchodců se pro řadu lidí stalo synonymem noční můry a náznakem, že dotyčný nemá rodinu, na kterou by se mohl spolehnout. V praxi je to ale právě opačně. Mnohdy totiž vyžaduje velké nasazení širokého příbuzenstva, aby se vůbec podařilo pro seniora místo v podobném zařízení zajistit. 

Důvodů, proč domovy pro seniory v Česku často praskají ve švech a míst v nich je nedostatek, existuje více. Jedním z těch největších je jistě nedostatek kvalifikovaného personálu. 

Existují sice státní dotace, které mají pomoci tento problém řešit, snadno dostupné rekvalifikační kurzy pro potenciální pracovníky a další opatření. Bohužel to ale stále nevede ke kýženým výsledkům. 

Mnoho starších osob tak zůstává bez potřebné péče, což komplikuje nejen jejich vlastní životy, ale také fungování celých jejich rodin. Tímto negativním jevem navíc trpí také celý zdravotní systém.

Nedostatek personálu v domovech pro seniory

Proč je vlastně v českých domovech pro seniory nedostatek pečovatelů a ošetřovatelů? Tato situace je z velké části důsledkem stárnutí populace a také nízkého zájmu o práci v sociálních službách. Některá zařízení tak nemohou zajistit dostatečný počet kvalifikovaného personálu, což negativně ovlivňuje kvalitu poskytované péče.

Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí je v Česku více než tři miliony seniorů, kapacity domovů pro seniory ale nejsou dostačující a poptávku nemohou pokrýt. Vliv na to má jednak zmiňované stárnutí populace, jednak fakt, že do sociálních služeb se mnoho lidí nehrne. 

Stávající pracovníci jsou tak dlouhodobě vystaveni přetížení a hrozí tak, že vyhoří a budou si hledat zaměstnání v jiném sektoru. 

Státní podpora a rekvalifikační programy

Stát se snaží situaci řešit pomocí různých programů. MPSV tak nabízí rekvalifikační kurzy pro ošetřovatele a pracovníky v sociálních službách, které jsou financovány z Národního plánu obnovy a Operačního programu Zaměstnanost plus. 

Tyto kurzy obsahují jak teoretickou výuku,  tak praktickou přípravu. Ministerstvo zdravotnictví je akreditovalo a pro zájemce je také možné získat příspěvek od Ministerstva práce a sociálních věcí, který jim pomůže uhradit kurzovné. 

Absolvovat tento kurz je ale poměrně časově náročné. Například akreditovaný kvalifikační kurz “ošetřovatel” trvá 12 měsíců a zahrnuje 700 hodin výuky. Pokud musí frekventant po dobu rekvalifikace zároveň pracovat jinde, aby se uživil, může být pro něj náročné vzdělávání zvládnout. 

Kromě toho je zde další problém. Po absolvování kurzu čekají na nového ošetřovatele poměrně chmurné vyhlídky. Jeho budoucí zaměstnání je nejen psychicky, ale také fyzicky náročné, a to nejen díky nedostatku pracovníků. 

Sociální služby navíc patří k sektorům, které se nemohou pochlubit příliš vysokými mzdami, a tak ani finanční stránka nemusí působit právě lákavě. Průměrný plat ošetřovatele se pohybuje kolem 30 tisíc korun hrubého měsíčně, což patří mezi výrazně podprůměrné mzdy.

Potřeba systémových změn

Kromě rekvalifikací se stát snaží zajistit dostupné bydlení také pomocí podpory výstavby komunitních domů pro seniory. Za tímto účelem je poskytována dotace až do výše 650 tisíc korun na jednu bytovou jednotku. Tyto domy jsou určeny pro osoby starší 60 let, pro které může být běžný nájemný byt nedostupný. 

I přes tyto kroky se ale situace zatím příliš nelepší. Poskytovatelé sociálních služeb upozorňují, že jedním z problémů je například to, že jsou dotace poskytovány pouze na jeden rok, což ztěžuje plánování a investice do rozvoje služeb 

Stále častěji se tak mluví o tom, že by bylo třeba zcela změnit systém financování sociálních služeb. Vzhledem k tomu, že podíl seniorů v populaci nadále narůstá, se totiž situace pravděpodobně bude nadále zhoršovat.

Momentálně se tak na místa v domovech pro seniory čeká dlouhé měsíce a řada rodin se tak rozhodne umístit svého příbuzného do soukromého zařízení. To je ale finančně nákladné, měsíčně se může jednat až o desetitisíce korun, což si rozhodně nemůže dovolit každá rodina. V řadě případů jsou tak rodiny nuceny se o nemohoucí příbuzné starat svépomocí, pro což často nemají ani časové kapacity, ani potřebnou kvalifikaci.