Tento český unikát je starý 90 milionů let a obdivuje ho celý svět. Jeho zkáza právě odstartovala a zvrátit ji nelze, tvrdí vědci

Není třeba jezdit tisíce kilometrů za neobyčejnými zážitky. Stačí sbalit batoh, nazout pevné boty a vyrazit. Česká krajina totiž ukrývá víc unikátních míst, než se může na první pohled zdát. Každý kout má něco do sebe a často se stačí jen trochu rozhlédnout a člověk objeví místo, které nemá jinde obdoby.

Zatímco někteří cestovatelé touží dobývat alpské vrcholy nebo hledají exotiku na druhém konci světa, jiní objevují kouzlo českých luhů, skal a lesů. Nemusíte být žádný zkušený horal, abyste narazili na místa, která jsou nejen krásná, ale často i opravdu jedinečná. Co Česko trochu odlišuje od ostatních evropských zemí, je právě rozmanitost a koncentrace přírodních zajímavostí na relativně malém prostoru. Některé přírodní útvary už dávno přesáhly hranice regionálního zájmu a staly se symbolem české krajiny. Obdivují je návštěvníci i vědci, objevují se na prvních stránkách v cestovatelských průvodcích a sbírají ocenění v různých žebříčcích.

Největší skalní brána Evropy, která přitahuje celý svět

Pravčická brána není jen dominantou Českého Švýcarska, ale také jedním z největších pískovcových útvarů svého druhu v Evropě. Rozpětí oblouku u dna dosahuje 26,5 metru, výška otvoru je 16 metrů a šířka se pohybuje mezi sedmi a osmi metry. Samotná vrcholová plošina se tyčí celých 21 metrů nad terénem, což už z dálky působí opravdu impozantně. Její vznik sahá až devadesát milionů let zpátky, do doby, kdy oblast dnešního Českého Švýcarska pokrývalo mělké moře. Písky, které se v této oblasti usazovaly, se postupně změnily v pískovec. Po miliony let pak voda, vítr a změny klimatu utvářely krajinu plnou věží, roklí, mostů a jedinečných skalních bran.

První písemné zmínky o Pravčické bráně pocházejí už z roku 1410, kdy zdejší oblast sloužila jako mezní bod mezi dvěma panstvími. Od konce 18. století je Pravčická brána pravidelným cílem výletníků, milovníků přírody i vědců z celé Evropy. V posledních desetiletích se navíc dostala do užšího výběru v anketě o nové přírodní divy světa, což její prestiž jen potvrdilo. O to větší pozornost dnes věnují odborníci jejímu stavu a dlouhodobým změnám.

Proč je Pravčická brána v ohrožení

Když dnes někdo přijde k Pravčické bráně, málokdo si uvědomí, že její existence může být jen dočasná. Pískovec, ze kterého je brána tvořena, patří k horninám, které podléhají erozi. Už samotné střídání teplot v průběhu roku způsobuje, že se oblouk neustále roztahuje a smršťuje. Podle dlouhodobých měření se Pravčická brána během roku pohne až o několik milimetrů, což vypadá jako zanedbatelná hodnota, ale v měřítku tak křehké struktury to může znamenat zásadní změny. Na jedné straně je pilíř brány uložen stabilně, druhá strana však spočívá v méně pevném pískovém podloží a tak doslova „klouže“ s každou další změnou počasí.

Od roku 1982 je vstup na samotný vrchol brány zakázán, protože v předchozích desetiletích se ukázalo, že turisté svým pohybem urychlují erozi. Podle odborných odhadů ubyla za posledních 150 let z vrchní části brány vrstva pískovce silná až 50 centimetrů. Dnes je přístup povolen jen na vyhlídky a přilehlé stezky, samotná brána je neustále monitorována pomocí soustavy speciálních čidel, která zaznamenávají každý, i ten nejmenší pohyb.

Požár v roce 2022: zlomový okamžik pro celý region

Rok 2022 znamenal pro Pravčickou bránu a její okolí zásadní zlom. Rozsáhlý požár, který zasáhl velkou část Národního parku České Švýcarsko, sice samotnou bránu nepoškodil, ale destabilizoval její bezprostřední okolí. Lesy, které dříve chránily skály před větrem a deštěm, shořely a tím se zvětšilo riziko další eroze. Požár také změnil mikroklima oblasti a způsobil, že se některé přístupové trasy musely na dlouhé měsíce uzavřít kvůli nebezpečí pádu stromů a kusů skal.

Vědci a skalníci, kteří už více než dvacet let pravidelně sledují pohyby brány, dnes shromažďují ta nejpodrobnější data. I když přesné načasování, kdy by mělo dojít ke zkáze, nikdo určit nemůže, je pravděpodobné, že Pravčická brána jednou nevyhnutelně spadne. Je to pouze otázka času. Současné generace turistů o ni strach mít nemusí, ale proces je nevratný. Přírodní zákony jsou v tomto případě nemilosrdné.

Turistika a ochrana přírody

Navzdory všem rizikům a změnám v krajině zůstává Pravčická brána jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů v Česku. Cesta k bráně je pečlivě značená a v hlavní sezóně je otevřená denně. Vyhlídkové okruhy a schodiště umožňují návštěvníkům pozorovat nejen samotný oblouk, ale i široké okolí národního parku. Nedaleko brány stojí historický zámeček Sokolí hnízdo, kde dnes najdete restauraci a muzeum, které připomíná dávnou historii místa i jeho význam pro celý region.

Správa parku musí balancovat mezi zájmem veřejnosti a nutností chránit vzácné přírodní dědictví. Požár z posledních let ukázal, jak rychle se může situace změnit. Turisté mají přístup jen na bezpečné trasy, vstup do některých částí zůstává z bezpečnostních důvodů zakázán. Celá oblast je pravidelně kontrolována, skalníci sledují nejen pohyby samotné brány, ale také stav okolních svahů a porostů.

Příběh Pravčické brány je fascinující ukázkou toho, jak neuvěřitelně dlouhý čas potřebuje příroda, aby vytvořila něco výjimečného, a zároveň jak rychle může dojít ke zkáze, když do procesu zasáhne člověk nebo přírodní katastrofa. Dnes je Pravčická brána stále otevřená tisícům návštěvníků z Česka i ze zahraničí. Odborníci však upozorňují, že eroze, pohyby podloží, chemické zvětrávání i následky požáru už proces rozpadu nastartovaly. Zastavit to nelze, zpomalit jen částečně.