Kam se hrabe Stonehenge. O této záhadné megalitické památce na Rakovnicku ví jen hrstka vyvolených a pečlivě si tajemství střeží

Uprostřed české krajiny, na okraji nevelké obce Kounov, se nachází místo, které odborníci označují za jeden z největších záhadných úkazů ve střední Evropě. Kamenné řady, uspořádané s až nepochopitelnou přesností, tu stály zřejmě už dávno před příchodem Římanů. Přesto o nich ví jen málokdo.

Na náhorní plošině zvané Rovina, jen kousek od obce Kounov na Rakovnicku, leží v lesích přes 2 000 křemencových kamenů. Většina z nich je zasazena do země a tvoří podlouhlé linie dlouhé až několik stovek metrů. Řady vedou v severojižním směru a jsou od sebe vzdálené několik metrů, v některých případech tvoří jakýsi pravoúhlý rastr.

Tento kamenný labyrint nemá v Česku obdoby. Objeven byl teprve ve 30. letech 20. století kounovským učitelem Antonínem Patejdlem, který je zaznamenal během procházek v okolí. Přestože jejich původ zůstává nejasný, nepřestávají fascinovat laiky i odborníky. Podle některých teorií jde o prehistorický kalendář nebo astronomický pozorovací systém. Jiní spekulují, že šlo o kultovní nebo iniciační místo, případně o dávné pole s vyznačenými řádky.

Místo, které láká jen ty nejzvědavější

Zatímco jiné megalitické památky jako Stonehenge navštěvují miliony turistů, Kounovské řady si zachovávají podivuhodné ticho a téměř posvátnou osamělost. Žádné suvenýry, žádné fronty, žádné vstupné. Jen lesní cesta, která vás dovede k několika cedulím, a hlavně k tomu podstatnému – kamennému svědectví času.

Přestože lokalita patří mezi chráněná území a je odborníky považována za velmi významnou, většina lidí o její existenci nemá tušení. I to napomáhá vzniku různých legend a tajemných interpretací. Někteří návštěvníci tvrdí, že při pobytu mezi kameny cítí zvláštní vibrace nebo „energetické proudění“. Takové zážitky nelze nijak prokázat, přesto se v diskusích objevují znovu a znovu. Často z úst těch, kdo se k místu nechtějí vracet s dalšími lidmi. Místo prý musí zůstat „čisté“ a „nerušené“.

„Cítila jsem tam něco zvláštního. Nepopsatelný klid, jako byste se ocitli mimo běžný svět. Ale není to pro každého. Není to atrakce. Kdo má pochopit, pochopí,“ popsala své pocity žena, která Kounov navštívila opakovaně a tvrdí, že kameny vyzařují „něco víc“.

Původ, který zůstává záhadou

Na rozdíl od britského Stonehenge, kde byly kameny srovnány do kruhu, jsou ty kounovské v řadách. A na rozdíl od Anglie, kde se Stonehenge podařilo rámcově datovat do doby kolem roku 3000 př. n. l., u Kounova stále neexistuje jednotný názor na stáří řad. Geologové potvrdili, že jde o přírodní křemencové balvany z okolí, které sem někdo záměrně nanosil. Ale kdy? A proč?

Hypotézy se pohybují od doby bronzové až po raný středověk. Někteří badatelé zvažují, že kamenné linie mohly sloužit jako kalendářní orientace podle východu a západu slunce v určitých dnech v roce. Podobné funkce měly i jiné megalitické stavby v Evropě.

Přístupná, ale utajená lokalita

K památce se lze dostat po turistických trasách, vede k ní nenápadné značení. Samotné řady jsou schované v lesním porostu, což zvyšuje jejich mystickou atmosféru. Zájemci mohou začít na železniční zastávce Mutějovice nebo v Kounově a pokračovat pěšky několik kilometrů. V okolí se nachází i zbytky dávného slovanského hradiště.

Oblast však není nijak masivně propagována. Přestože se o kamenech ví, chybí výraznější popularizace. I to vede k dojmu, že jde o tajemství pro úzkou skupinu zasvěcených, kteří o místě mlčí, aby si zachovalo svůj klid. V tom se Kounov zásadně liší od jiných megalitických lokalit. V časech, kdy je většina turistických cílů přeplněná, tady potkáte spíše ticho než davy.

Tajemství, které možná nikdy nebude rozluštěno

Kounovské kamenné řady zůstávají pro odborníky i laiky hádankou. Neexistuje důkaz, který by jednoznačně vysvětloval jejich účel. Zůstávají otevřené možnosti: astronomická pomůcka, rituální prostor, značení dávné orby, nebo snad něco úplně jiného.

A možná právě to je na nich nejpřitažlivější. Ticho lesa, pravidelnost kamenů, staletí mlčení. Kounov tak představuje nejen archeologickou záhadu, ale i prostor pro fantazii, vnitřní ztišení a respekt k neznámému. Kam se hrabe Stonehenge, říkají někteří tiše a s úsměvem. A pak dodávají, že o tomto místě by raději nikdo další neměl vědět.