České těstoviny dobývají Itálii: „Zničili jste nám národní pokrm,“ zuří šéfkuchaři

Měli jste jako malí rádi písmenkové těstoviny? Zatímco ve školních jídelnách jsou velmi populární a doma je používá i kdejaký dospělý, v Itálii byste nejspíš s touto kuriozitou nepochodili. A tamějším kuchařům z těchto v Česku velmi populárních těstovin vstávají vlasy hrůzou na hlavě. 

Písmenková polévka je jednou z věcí, která je pro Česko poměrně typická. Přestože nejspíš nikde na světě se s nimi nesetkáme tak často, jejich původ není dodnes úplně známý. 

Ve druhé polovině devatenáctého století se v každém případě ve Francii začaly prodávat zvláštní sekané makarony, na kterých byla razítkem vytlačena právě písmena. Zhruba o deset let později zařadila prestižní kuchařská škola v Chicagu recept na písmenkovou polévku do své sbírky kuchařských předpisů. 

Italové jsou z písmenkových těstovin zmatení

I přes tento krátký boom se z písmenkových těstovin nikdy nestala záležitost, která by patřila mezi ty největší delikatesy. V Česku si ale na podobné věci mnoho lidí příliš nepotrpí, a tak jsou právě  tyto těstoviny stálicí řady domácností. 

V Itálii mají „pasta alphabetti“, jak se jim tam říká, poměrně kontroverzní pověst. Je dobře známo, že Italové berou těstoviny velmi vážně. Existuje jich obrovské množství druhů, z nichž každý má svůj vlastní doporučený způsob použití. 

Potíž s písmenkovými těstovinami je ta, že se nehodí téměř k ničemu. „Co to má být? Nějak jsem to nepochopil. Tyhle těstoviny jsou příliš malé, nezachytí se na ně žádná omáčka. Navíc se snadno rozvaří. Ne, opravdu nevím, co tím chtěl básník říci,“ okomentoval tuto pochoutku na internetovém diskusním fóru mladík italského původu. 

Pro někoho je to nostalgická vzpomínka

A další lidé mu dávají za pravdu. Písmenkové těstoviny jsou zkrátka v Itálii považovány za něco, co se hodí možná do polévky pro předškoláky, které je třeba zaujmout, aby vůbec něco snědli. S přimhouřenýma očima možná pro nemocné, kteří by příliš velké kousky nezvládli pokousat. Dospělý by si je ale nejspíš dobrovolně nedal. 

Zvlášť v osmdesátých letech se především v anglicky mluvících zemích prodávala speciální konzerva, která obsahovala písmenkové těstoviny v rajčatové omáčce. Ta později z pultů zmizela, ovšem před několika lety se opět objevila. Řada lidí tuto retro záležitost považuje za milou a nostalgickou vzpomínku. Italští šéfkuchaři jsou mezitím z tohoto pokrmu zoufalí a považují ho za barbarství. 

Hrát si s jídlem dnes už není tabu

Přístup ke stravování se ale za poslední dobu v mnohém změnil. Zatímco v minulosti jsme zmíněné kontroverzní těstoviny považovali za něco, co patří do mateřské školky, dnes najdeme na internetu množství receptů a dokonce videonávodů, jak z nich připravit to nejlepší jídlo. 

Názor, že jídlo není na hraní, již v řadě rodin neobstojí a odborníci souhlasí. Ukazuje se totiž, že děti, které mají možnost si s potravinami hrát a zkoumat je všemi smysly, nebývají tolik vybíravé a ke stravování mají zdravější vztah. Kromě toho, že si procvičí jemnou motoriku a smysly, učí se také větší samostatnosti. Možná přemýšlíte o tom, jaký pro vás má tato informace přínos, když už jste dávno dospělí. Psychologové jsou ovšem toho názoru, že dospělí by si měli hrát také. 

„Myslím, že hra člověka motivuje, rozvíjí, přináší příjemné pocity. Proto bych řekla, že je důležitá a je fajn, pokud se udrží během celého života,“ uvedla pro Český rozhlas psychoterapeutka Alžběta Candia Muñoz. 

„Hra se ztrácí nejen v dospělosti, ale někdy i v období dětství. Když si dítě hraje nebo něco dělá a pro rodiče je to obtěžující, tak ho mohou okřiknout. „Prosím tě, na tohle jsi stará, tohle už nedělej, hraj si potichu!“ To je stavební kámen pro stud. Když něčím zklamu rodiče, tak už se k tomu nechci vracet, abych nezklamala znova,” dodala. 

Místo toho, abychom se pohoršovali nad písmenkovou polévkou, zkuste se nad to příště povznést a raději poskládejte partnerovi zamilovaný vzkaz na kraj talíře. Návrat do mládí vás možná povznese na duchu!