Hřbitov kosmických lodí – zde bude odpočívat Mezinárodní vesmírná stanice a Hubbleův teleskop

Lidstvo vysílá do vesmíru stále více kosmických lodí a jejich životnost je samozřejmě omezená. Když se jejich provozní cyklus blíží ke konci nebo zařízení přestane být funkční, musí být sešrotováno stejně jako běžný automobil, i když specifičtějším způsobem. Za tímto účelem existuje na Zemi hřbitov vesmírných lodí, o jehož existenci mnozí z vás pravděpodobně nevědí, píše portál sciencealert.com. Zjistěme, kde se nachází a proč vůbec vznikl.

Lodě, družice, konstrukční prvky, automatické dopravní lodě a další plavidla vysílaná do vesmíru mají předpokládanou životnost již během konstrukce. U některých z nich to jsou desítky let, jiné mají být zničeny na konci své několikadenní mise. Mnohé z nich se stanou vesmírným odpadem, který pak obíhá ještě měsíce a roky. Přemýšleli jste někdy o tom, co se děje s ostatními konstrukcemi? Ne všechny shoří v zemské atmosféře, už jen kvůli své velikosti. Nemohou být ani dopraveny na místo, kde by jejich náraz mohl způsobit vážné poškození životního prostředí nebo ohrozit lidi.

Proto bylo nutné vytvořit jakési smetiště kosmických lodí, které by bylo daleko od lidských koncentrací. Tento prostor musel být velmi velký, protože ne vždy je možné dostatečně naplánovat, kam poškozený nebo nefunkční objekt zasáhne. Někdy se nepřesnost počítá na desítky kilometrů. Je třeba také poznamenat, že při vstupu do atmosféry se sonda rozpadá na tisíce menších částí, jejichž pás se může rozprostírat na ploše až 1 600 km.

Tichý oceán je proto nejrozumnější volbou. Byl to takzvaný Nemo Point, jedno z nejnepřístupnějších míst na Zemi. Stačí říci, že se nachází asi 2700 km od nejbližší pevniny. Výběr lokality byl ovlivněn také velmi omezeným lodním provozem – pokud se v blízkosti nějaké lodě vyskytují, jedná se většinou o výzkumné lodě. Vzhledem k výše zmíněné vzdálenosti od potenciálních přístavů nejsou v blízkosti žádné další trasy.

• 

První objekt, který se dostal na hřbitov kosmických lodí, se zřítil do oceánu v roce 1971. Od té doby se v okolí Nemo Pointu objevilo asi 300 objektů (oficiálně 266 do roku 2016) s velmi různými účely a konstrukcemi. Zdaleka nejznámější z nich je vesmírná stanice Mir. Jeho deorbitace byla zahájena 23. března 2021 a o dva dny později jeho neshořelé zbytky dopadly právě na popsané místo. Zajímavá je otázka samotné deorbitální dráhy. V případě družic, které obíhají blízko Země, snižují jejich provozovatelé oběžnou dráhu tak, aby během 25 let přirozeně vstoupily do atmosféry. Tato zásada platí i pro jiné objekty, ale pouze v případě, že pravděpodobnost zranění nebo poškození majetku v důsledku tohoto procesu je menší než 1 ku 10 000. V opačném případě se zvažují jiné možnosti, včetně ponechání objektu na oběžné dráze po dobu až 500 let.

Podle dostupných údajů bylo v hlubinách oceánu potopeno více než 140 ruských zásobovacích lodí, především z linie Progres, a šest sovětských kosmických stanic Salut. Je také místem posledního odpočinku nejméně šesti robotických kosmických lodí H-II Transfer Vehicle, které do vesmíru vyslala japonská agentura JAXA, strojů AVT Evropské kosmické agentury a raket Space X Elona Muska, které znají především mladší čtenáři. Je to také místo, kde Spojené státy „sešrotují“ své vesmírné vybavení, nejlepším příkladem jsou zbytky stanice Skylab. Američané také vážně uvažují o vysazení Hubbleova vesmírného teleskopu v blízkosti Nemo Pointu. Tento okamžik se nezadržitelně blíží, ale naštěstí díky úspěšné misi vyslání vesmírného dalekohledu Jamese Webba na oběžnou dráhu nebude zkáza jeho předchůdce tak citelná.

Seznam zde však rozhodně nebude uzavřen. Již nyní totiž víme, že po roce 2024 bude na hřbitově kosmických lodí odpočívat i Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Přesné datum nebylo stanoveno, takže je pravděpodobné, že bude odloženo. Je však třeba mít na paměti, že alternativních možností není mnoho.

Otevřenou otázkou zůstává, zda bychom skutečně měli do oceánu dopravovat kosmické lodě. Vědci poukazují na to, že stroje havarované ve vodě nejčastěji nesou chemické látky, často radioaktivní. Jedním z nejčastěji zmiňovaných je hydrazin, anorganická sloučenina používaná jako raketové palivo. Je velmi jedovatý, žíravý a má vynikající schopnost vázat se s vodou. Bylo potvrzeno, že vykazuje karcinogenní vlastnosti. Dopad kosmických chemikálií na životní prostředí na hřbitově lodí je v současné době neznámý, protože se touto problematikou téměř nikdo nezabývá.

Kromě toho je třeba upřesnit, že nakládání s loděmi v blízkosti Nemo Point není a nikdy nebylo přísně kontrolováno. Mluvíme totiž o oblasti jižního Pacifiku, která nespadá pod jurisdikci žádného státu. Neexistuje mnoho předpisů, které by omezovaly činnosti v této oblasti. Podepsané mezinárodní dohody nedefinují odpovědnost země za incident nebo za znečištění životního prostředí vesmírným odpadem. Úmluva o mořském právu (LOSC) sice platí, ale pravidla v ní obsažená se berou v úvahu pouze tehdy, pokud se prokáže, že likvidované zařízení má negativní dopad na životní prostředí. Jak jsme však již zmínili, tento problém se neřeší a téměř nikdo se jím nezabývá.

Lze také předpokládat, že pokud oblast nespadá pod jurisdikci žádné země, bylo by dobré vesmírný odpad sbírat. Zde však vyvstává několik důležitých problémů. Prvním z nich je již zmíněná vzdálenost od pevniny. Dosažení Nemo Pointu by bylo prakticky nerentabilní a navíc i nebezpečné – v případě poruchy nebo nějaké vážné nehody je šance na záchranu mizivá.

Tichý oceán je navíc nejhlubším oceánem na světě, takže pozůstatky mohou být v hloubce několika kilometrů. Jejich nalezení a následná těžba by proto nebyly levné. Nejdůležitější však je, že když jsou lodě kontrolovaně dopraveny z oběžné dráhy na hřbitov, velká část z nich shoří v atmosféře. Stačí zmínit, že stanice Mir o hmotnosti 120 tun tímto způsobem ztratila téměř polovinu své hmotnosti, než spadla do oceánu.

Přestože přenesení objektů z vesmíru na jejich oceánský hřbitov probíhá obvykle zcela hladce, v minulosti se vyskytly i méně kontrolované případy. Jedním z nich je pokus o likvidaci poškozené čínské vesmírné stanice Tiangong-1. Číňané v září 2016 ztratili kontrolu nad konstrukcí, která 2. dubna 2018 spadla do Tichého oceánu. Problém byl v tom, že k Nemo Point to bylo až 3600 km a jen asi 150 km od ostrova Ruruta, který je součástí Francouzské Polynésie.

Z dlouhodobého hlediska by se hřbitov kosmických lodí mohl stát skládkou velkého množství odpadu, který bude nakonec nutné zlikvidovat. Je pravda, že lidstvo znečišťuje oceány mnohem více běžnými plasty a odpadem, ale i tak je třeba již nyní vyvinout řešení, jak z nich dostat alespoň část nejtoxičtějšího odpadu.

Navzdory mnoha kontroverzím musí hřbitov kosmických lodí fungovat, zejména s ohledem na nárůst kosmického odpadu na oběžné dráze. Na Zemi musí existovat bezpečné místo, kde by mohly být nakonec zlikvidovány. A kde by mohlo být bezpečněji než na místě, kde nejsou žádní lidé?

Zdroj: sciencealert.com, Wikipedia