Senioři trpí jako nikdy před tím. Toto je největší problém, který vláda stále nedokázala vyřešit

Ne všichni senioři mají to štěstí a žijí pohodlný a zajištěný život s podporou rodiny. Někteří se musí spolehnout na různé sociální a zdravotnické služby, bez kterých se neobejdou. Jaká je ale jejich kvalita a co nejvíc českým seniorům chybí? Některé z věcí se v Česku nemění už mnoho let a vypadá to, že změny k lepšímu v dohledu nejsou.

Společně se službami v české společnosti rezonuje i otázka penzí a pozdějšího odchodu do důchodu. V globálním kontextu se ale čeští senioři nemají zase tak špatně.

Jak jsou na tom sociální a zdravotnické služby pro seniory v Česku

Česká republika to se zhoršenou demografií nemá jednoduché. Seniorského věku bude dosahovat stále vyšší počet lidí, ale služby na to zdaleka nejsou připraveny. Nejčastější problémy jsou s podfinancováním, s tím je také spojen nedostatek personálu a v neposlední řadě je to chybějící koncepce, včetně různorodé kvality, která nepodléhá funkčním kontrolám.

Podle průzkumu ze začátku roku 2025 chybí v sociálních službách dokonce více než tři tisíce pracovníků, včetně pečovatelek a sociálních pracovníků. A situace se v posledních letech nadále zhoršuje. Práci v domovech seniorů a dalších sociálních službách komplikuje fakt, že mají tato zařízení problém se sháněním kvalifikovaného personálu. Důvodem je psychická i fyzická náročnost s neodpovídajícím platovým ohodnocením.

Neziskové organizace nahrazují nedostatky státu, ale za menší plat

Velmi špatné platové podmínky a nedostatek pracovníků se týká především neveřejných neziskových organizací, které často zajišťují komplexní a stejně dobrou péči jako veřejné instituce typu domovy seniorů a nemocnice. Problém je, že za plat, který může být i o 15 000 Kč nižší. V takovém případě hrozí především nedostatek zdravotních sester, které se starají o pacienty s vážnými nemocemi, včetně duševních poruch.

Některá zařízení dokonce musela přistoupit k rušení nočních směn. Rizika pro společnost jsou přitom velká, protože se tím v nočních hodinách více zatěžuje zdravotnická záchranná služba. Dokládají to příklady v některých pobočkách Armády spásy, neziskové organizace NADĚJE a Diakonie.

Nedostatek míst v domovech důchodců

Česká republika se dlouhodobě potácí na hranici neschopnosti řešit další závažný problém. A tím je zajištění dostatku míst pro stárnoucí populaci v domovech pro seniory a domovech s pečovatelskou službou, které většinou zřizují obce a kraje. Mnozí senioři a jejich rodiny jsou odkázáni na několikaleté čekací lhůty, velmi přísné podmínky k přijetí a drahé soukromé instituce se zdravotnickou péčí, které si ale spíše nemohou dovolit.

To vše zatěžuje nejen psychiku samotného žadatele, ale také rodinných příslušníků, kteří se o seniora musí starat bez dostatku času a odbornosti. Situace pak začíná být naléhavá s postupujícími roky a fyzickými i duševními potížemi seniora, kam patří i zhoršující se demence. V takovém případě by rodina potřebovala velkou pomoc, která se jí ale nedostává.

V některých obcích navíc nefungují ani další služby, jako jsou rozvozy obědů a seniortaxi. Naštěstí rozvozy v různých regionech zprostředkovávají soukromé firmy. Ovšem může jít pouze o rozvoz, to znamená, že součástí není žádný sociální pracovník, který by klientovi pomohl.

Chybí správně nastavená politická mentalita

Krize bobtná o to víc, jak moc se o téma (ne)zajímají politici, případně se zajímají ze špatného úhlu pohledu. Mimo to, že stát dlouhodobě sociální a zdravotnické služby podfinancovává a nezajišťuje plnění potřebných koncepcí, které navíc často ani nemá, objevují se političtí představitelé, kteří by do financování neziskových organizací chtěli negativně zasáhnout ještě razantněji.

Neziskové organizace jsou sice některým politikům trnem v oku, ale nutno dodat, že bez nich by stát v mnohých společenských aspektech naprosto selhal. Nehledě na to, že do služeb za tak nízký plat se často hlásí cizinci, kteří zachraňují personální krizi. Dle průzkumů z celkových 136 000 zaměstnanců sociálních služeb je až 1 000 ukrajinské národnosti a polovina z nich má jen dočasnou ochranu válečných uprchlíků.