Myslivci mi zastřelili psa, a ještě jsem zaplatil 30 000 Kč pokutu. Spravedlnost neexistuje, úřady jsou nekompromisní

Když vám někdo zastřelí psa, čekali byste omluvu a možná i trest pro viníka. Místo toho ale může přijít dopis s tučnou pokutou. A ne ledajakou. Až třicet tisíc korun za to, že pes běhal na nesprávném místě, tedy v honitbě, a nebyl na vodítku. Zní to jako z právnické parodie, ale přesně to se může stát a také se to stalo.

Myslivecký zákon má pro čtyřnohé mazlíčky přísná pravidla. Pokud se pes pohybuje v honitbě bez dozoru, může být považován za škodnou, tedy zjednodušeně řečeno za narušitele, který ruší zvěř. A to i v případě, že se jen zaběhl a nenapadá laně. Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. je povinností každého zdržet se činností, které by mohly rušit zvěř. Zní to nevinně, ale v praxi to znamená, že i vesele pobíhající labrador může být nebezpečný pro srnčí romantiku.

Myslivci mají na základě § 14 téhož zákona právo usmrtit psa, pokud je od zvěře vzdálen méně než 200 metrů a evidentně ji pronásleduje. A nemusí se přitom jednat o nějakého pitbulla se zábleskem v očích. Stačí, že pes běží a nevypadá, že si jde jen očuchat nejbližší strom.

Pokuta jako třešnička na dortu

Když myslivec zastřelí psa v honitbě, nekončí tím obvykle příběh smutným pohřbem a traumatem pro majitele. Ten se totiž může dočkat i sankce. Pokud bylo zjištěno, že pes pobíhal bez dozoru, může mu být uložena pokuta až do výše 30 000 Kč. Důvodem je porušení zákona o ochraně přírody a krajiny a především výše zmíněného zákona o myslivosti.

V jednom z medializovaných případů, který rozvířil diskuzi na sociálních sítích, došlo k zastřelení psa loveckou zbraní během venčení. Majitel byl přesvědčen, že pes byl pod kontrolou. Myslivec ale tvrdil, že pes pronásledoval srnku. Vzhledem k tomu, že výpovědi stály proti sobě a rozhodující byla domněnka rušení zvěře, došel úřad k závěru, že přestupek se stal. Výsledek? Pokuta 30 tisíc, zaplacená bez možnosti odvolání. Pes už nebyl a majitel měl o důvod víc nevěřit spravedlnosti.

Kdo vlastně koho ruší

Celá věc by možná působila méně tragikomicky, kdyby šlo o výjimečné případy. Ale podle České myslivecké jednoty k podobným incidentům dochází pravidelně. Každoročně se vyskytne několik desítek případů, kdy pes doplatí na své toulavé tlapky. Většinou bez náhrady. Přestože si mnoho lidí myslí, že si psa mohou pustit z vodítka kdekoliv mimo silnici, realita je mnohem složitější. Honitba totiž není nijak výrazně označená, a běžný občan často netuší, že se právě nachází na území, kde je jeho pes nežádoucím narušitelem ekosystému.

Zákony přitom hrají do karet spíše myslivcům. Ti jsou považováni za správce honitby, a pokud mají důvodné podezření, že pes ruší zvěř, mohou jednat. I když má pes obojek, známku a výraz anděla. Výklad pojmu rušení zvěře přitom není jednoznačný a dává prostor k velmi subjektivnímu posouzení. Co jeden vidí jako krátkou procházku, druhý označí za hon na srnky. A bohužel, rozhodující slovo mívá právě myslivec. Úřady se pak opírají o jeho výpověď, a i když majitel psa pláče nad ztrátou, pokutě se nevyhne.

Právní džungle v lese

Pokud pes uteče a v dobré víře si vyrazí do přírody, může se stát, že zaplatí životem. A jeho páníček navíc peněženkou. Když se do toho zapojí myslivec, správní orgán a názorový střet o to, co znamená rušení, má smůlu ten, kdo nenosí zelený klobouk. Pes je v tom nevinně, ale zaplatí za něj majitel. A nejen citově.

Podle právních poraden, včetně té na webu myslivost.cz, je odpovědnost majitele psa v honitbě naprosto jednoznačná. Vstup do honitby se psem bez vodítka je považován za přestupek. Neexistuje výjimka pro přátelská plemena, domácí vycházky ani roztomilé psí oči. Zákon nezná slitování a v praxi to znamená, že i mazlíček na útěku se stává nepřítelem státu.