Důrazné varování: Už dorazili i do Česka. Hlavně zachovejte klid, až se s nimi setkáte

Na první pohled připomíná tropického kolibříka, ale ve skutečnosti jde o neškodného motýla, kterého v posledních letech potkávají Češi stále častěji. Rychle se šíří a kdo ho zahlédne poprvé, bývá v šoku. Přesto není důvod k panice.

Večerní procházka, záhon rozkvetlých květin a najednou se mezi nimi mihne malý tvor, který se zastaví ve vzduchu, vznáší se před květem, nasává nektar a zase zmizí. První dojem? Kolibřík. Ve skutečnosti jde o dlouhozobku svízelovou, teplomilného denního motýla, který působí jako z jiného kontinentu.

Není to pták, není to včela. Je to dlouhozobka

Dlouhozobka (latinsky Macroglossum stellatarum) dříve žila převážně v jižní Evropě a Africe, ale v důsledku klimatických změn se stále častěji objevuje i ve střední Evropě, včetně České republiky. V posledních letech byla opakovaně pozorována nejen v příhraničních oblastech, ale i hluboko ve vnitrozemí. A i když může působit exoticky a neznámě, není důvod k obavám.

Motýl, který klame tělem

Co dělá dlouhozobku tak výjimečnou? Rychlost křídel, která dosahuje až 80 úderů za sekundu, je podobná jako u kolibříků. K tomu připočtěme schopnost „stát“ ve vzduchu a sát nektar za letu. Právě to vede k omylům při pozorování.

Zbarvení těla má šedohnědé, křídla oranžová s tmavými skvrnami a zadní část těla zakončenou bíločernými proužky. Nejvýraznějším znakem je její dlouhý sosák, který dosahuje až poloviny délky těla. Právě ten používá ke sběru nektaru z hlubokých květů, typicky například u zimolezu nebo hvozdíku.

Je aktivní především za slunečných dnů a večer, a často létá i během mírného deště nebo silného větru, což je u motýlů spíše výjimka. Zimu obvykle tráví ve stadiu dospělce a přežívá ve skulinách nebo chráněných místech.

Lidé si ji často pletou s nebezpečným hmyzem

Kombinace vysoké rychlosti, bzučivého letu a vzhledu, který připomíná včelu nebo sršně, může u lidí vyvolat nepříjemnou reakci nebo dokonce strach. Není výjimkou, že se lidé pokusí dlouhozobku odehnat, zabít nebo zbytečně plaší děti.

Odborníci proto upozorňují, že dlouhozobka není nebezpečná, nekouše, nežahá a neútočí. Nemá žihadlo a o přítomnosti člověka ví, ale nijak na něj nereaguje. Její přítomnost na zahradě nebo balkóně znamená spíš dobře zvolenou skladbu květin než hrozbu.

„Setkání s dlouhozobkou je pro spoustu lidí zážitek. Ale často se bojí, protože ji neznají. Když zjistí, co to vlastně je, bývají nadšení. Je to nádherný motýl,“ vysvětlují entomologové z českých přírodovědných spolků.

Proč ji v Česku vídáme stále častěji?

Jedním z hlavních důvodů rozšíření tohoto druhu směrem na sever je globální oteplování. Teplejší zimy jí umožňují přečkat chladnější měsíce i v místech, kde by dříve nepřežila. Také změna zemědělského hospodaření a výsadba květin bohatých na nektar přispívají k jejímu výskytu.

Je zajímavé, že se nejedná o invazní druh v pravém slova smyslu. Dlouhozobka není agresivní vůči jiným druhům, nezpůsobuje škody na plodinách a naopak pomáhá při opylování některých květin, k nimž se běžný hmyz nedostane. Je tedy spíš vítaným hostem než vetřelcem.

Má cenu ji chránit?

Ačkoliv v Česku není chráněným druhem, dlouhozobka je pro přírodu přínosná. Její výskyt naznačuje nejen změny klimatu, ale i kvalitu životního prostředí. Přítomnost opylovačů všeobecně poukazuje na biodiverzitu dané lokality.

Z přírodovědného hlediska je to i výjimečně zajímavý druh. Jeho chování, schopnosti a adaptace jsou častým předmětem výzkumu. V některých zemích je dokonce považována za „ukazatel zdravé přírody“.

Nechte ji v klidu odletět

Závěrem tedy platí: když zahlédnete dlouhozobku na květinách, zachovejte klid. Není třeba panikařit ani zasahovat. Neohrožuje člověka, domácí zvířata ani úrodu. Nejde o kolibříka ani o včelu. Je to jen neobvyklý a krásný motýl, kterého si příroda našla cestu až k nám.