Přijel jsem na Moravu a málem omdlel. Tohle by v Čechách neprošlo! Raději jsem sedl do auta a rychle ujel do Prahy

Česko je jedna země, ale občas to tak rozhodně nepůsobí. Zatímco na Moravě vládne hrdost na tradice, silný vztah k folkloru a lokální pospolitost, v Čechách bývá všechno trochu odlehčenější. Někdy to vede k úsměvným kulturním střetům. Jindy k situacím, které jsou pro návštěvníky z druhého konce republiky skoro až šokující.

Na diskuzním fóru, kde se běžně řeší cestování, regionální zážitky nebo bizarní momenty z výletů, jsme narazili na příspěvek muže, který se v těchto dnech vydal na Moravu. Čekal hezký víkend, pár skleniček vína a klid na venkově. Místo toho se ale dostal do situace, kterou by prý v Čechách nezažil ani za milion. A nebyl zdaleka jediný, kdo se nestačil divit.

Zastavili ho uprostřed silnice

Muž z Čech dorazil na Moravu v době, kdy celá vesnice žila něčím, co si podle něj nelze úplně představit. Měl smůlu, nebo spíš štěstí, že přijel právě ve dnech hodů. Ty se na Moravě slaví od léta až do podzimu, a to napříč desítkami obcí, každá ve svém vlastním termínu. Všechno se řídí podle svátku patrona místního kostela a v některých vesnicích jde o nejdůležitější víkend v roce.

Na silnici jej zastavila skupina mladých lidí v krojích, kteří vybírali výkupné, nabízeli jeho spolujezdcům slivovici a vyzývali k tanci. Hody jsou folklorem, slavností, oslavou pospolitosti a zároveň i pořádnou dávkou nevázané radosti. Pro někoho nádherný zážitek, pro jiného kulturní šok.

Hody na Moravě nejsou jen pro pamětníky

Kořeny hodů sahají do dávných časů, kdy se slavily dožínky a poděkování za úrodu. Později se propojily s křesťanským kalendářem a patronátními svátky farností. Ale i dnes mají v sobě oba prvky: posvátný i světský. Ráno mše, odpoledne průvod, večer cimbál, víno a tanec.

Celou akci připravuje tzv. chasa, skupina mládeže, která má v obci respekt. Mladí lidé mají v přípravě velkou zodpovědnost: zajišťují program, kroje, hudbu, výzdobu i průběh. Je to čest, ale i práce. Mladí z Mutěnic, Prušánek, Velkých Pavlovic či Rozsoch si dávají záležet na každém detailu. Všechno začíná už pár dnů před hlavními hody. V obcích se pořádají besedy u cimbálu, volí se stárci a stárky – tedy představitelé chasy, kteří budou vést průvod i celou slavnost. Hudba je všudypřítomná. Hraje cimbálová muzika, dechovka i místní kapely. Tančí se verbuňk, tedy mužský tanec zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Hody trvají několik dní

Někde jsou hody pouze víkendovou záležitostí, jinde se slaví i v pondělí a v úterý. Nejdůležitějším dnem bývá neděle. Koná se mše, poté slavnostní průvod obcí. Starosta symbolicky předá právo chase, která tím získává oficiální moc pořádat oslavy. V průvodu zní hudba, tančí se, pije, lidé se objímají. Kdo projíždí obcí, může být zastaven, vyzván k příspěvku na hody, k tanci nebo k panáku slivovice.

V pondělí nastupují tzv. mužáci – ženatí chlapi. Přidávají se do průvodu, tančí sóla a přebírají štafetu. Úterý je pak vyhrazeno maškarám, tzv. hodům naruby. Lidé se převlékají, vyměňují role, dělají scénky a parodie.

V rámci moravských hodů často dorazí i pouť, ať už přímo na náves, nebo na přilehlé hřiště či parkoviště. Kolotoče, houpačky, střelnice, autodrom i stánky s cukrovou vatou a perníkovými srdíčky jsou všude. Děti se vozí dokola do omrzení, dospělí posedávají u piva a všude to voní čerstvě smaženými langoši. Nechybí ani klasické hodové pochoutky, uzené, klobásy, koláče, domácí frgály, povidlové buchty nebo zelňačka. Některé rodiny pořádají i soukromé hostiny a kdo je z obce, často ví, kde se „zastavit na štamprlu“.