Česko je jak papiňák před výbuchem. Lékaři už nedokáží mlčet. Tohle nesmíme připustit za žádnou cenu!

Dlouhodobé problémy v českém zdravotnictví nabírají na intenzitě. Mzdy zdravotníků stagnují, personál přetéká frustrací a stále více odborníků odchází za lepšími podmínkami do zahraničí. Co říkají čísla o odměňování a kde je problém nejpalčivější?

Situace ve zdravotnictví se zhoršuje už několik let. Nedostatek personálu, přepracovanost, nízké mzdy a nerovné podmínky mezi státními a soukromými zařízeními. To vše vede k tomu, že lékaři a zdravotní sestry čelí enormnímu tlaku. Řada z nich varuje, že zdravotnictví se blíží k bodu zlomu.

Největší ticho bývá před bouří

Podle Českého statistického úřadu činil průměrný měsíční plat lékařů v roce 2023 přibližně 98 000 Kč hrubého, zatímco zdravotní sestry měly v průměru 49 000 Kč. Vypadá to jako slušné částky, ale v praxi to znamená, že mladý lékař po škole často začíná s platem pod 50 000 Kč hrubého, a to při směnném provozu a zodpovědnosti za životy pacientů. U sester bývá nástupní mzda ještě nižší – často kolem 30 000 Kč hrubého.

Tabulkové platy a realita

Pro zaměstnance v nemocnicích zřizovaných státem nebo krajem platí platové tarify. Zdravotní sestra v 1. platové třídě a 1. platovém stupni (tedy například čerstvá absolventka) má v roce 2025 základní plat 24 370 Kč měsíčně. Ani po 32 letech praxe nepřesáhne 37 400 Kč bez příplatků. Lékaři jsou zařazeni do vyšších platových tříd, ale i ti si často stěžují na nízké základní mzdy a závislost na přesčasech a službách.

„Lékaři v nemocnicích běžně odslouží i 300 hodin měsíčně, protože jinak by z platu nevyžili,“ uvedl anesteziolog z velké pražské nemocnice. „Bez přesčasů bych měl o třetinu nižší příjem.“

Odchod za hranice? Často jediná cesta

Velkým problémem je masivní odliv odborníků do zahraničí, především do Německa, Rakouska a Skandinávie. Tamní nemocnice lákají nejen vyššími platy, ale i lepší organizací práce a respektem. Například v Německu si běžný lékař vydělá 5 000 až 7 000 eur měsíčně, tedy více než dvojnásobek českého průměru. Sestry zde začínají na 2 500 eurech, což je v přepočtu přes 60 000 Kč.

Podle údajů iniciativy Mladí lékaři se jen v roce 2022 rozhodlo více než 600 absolventů medicíny nenastoupit do českého zdravotnictví. Místo toho odešli nebo se chystali odejít do zahraničí. Další stovky se připravují na atestaci mimo ČR.

Soukromí lékaři

Na první pohled se může zdát, že soukromí praktičtí lékaři mají situaci lepší. Jejich příjmy se ale liší v závislosti na kraji, počtu registrovaných pacientů a věku populace. Typický praktický lékař pro dospělé může podle dostupných analýz vydělat mezi 120 000 až 180 000 Kč měsíčně, ale z těchto peněz hradí veškerý provoz ordinace, platy sestřičky, náklady na vybavení a často i pronájem. Čistý příjem se tak může dostat pod 70 000 Kč měsíčně, a to při vysoké pracovní zátěži a administrativě.

Navíc se i zde objevuje riziko vyhoření a personální nedostupnosti. Podle údajů České lékařské komory je průměrný věk praktického lékaře v Česku přes 58 let a náhrada za odcházející lékaře často chybí. Řada regionů už dnes trpí nedostatkem obvodních lékařů.

Proč je situace neudržitelná

Podle analytiků je české zdravotnictví strukturálně podfinancované. Podíl výdajů na zdravotnictví z HDP se v Česku dlouhodobě pohybuje pod průměrem EU. Systém přitom stojí na loajalitě pracovníků, kteří doplácí na stabilitu systému svými přesčasy a odkládáním vlastních potřeb.

Sociologové i zástupci nemocnic varují, že bez navýšení platů, zjednodušení administrativy a reformy vzdělávání může během několika let nastat situace, kdy bude ohrožena dostupnost základní péče, zejména v menších městech a na venkově.

„Slyšíme o plánovaných reformách už roky, ale v praxi se pro běžné zdravotníky mění minimum,“ uvedla v nedávném rozhovoru zdravotní sestra s 15letou praxí. „Mnozí už mají všeho dost a hledají jinou práci.“

Tlak stoupá, čas běží

České zdravotnictví je opravdu jako papiňák, který se přehřívá. Lékaři i sestry varují, že další zvyšování tlaku může vést k vážnému kolapsu systému. Kvalifikovaní pracovníci odcházejí, mladí nemají motivaci zůstat a pacientů přibývá.

Je zřejmé, že bez rychlého a cíleného zásahu státu nebude možné udržet současnou úroveň péče. A právě proto zdravotníci stále častěji zvedají hlas. Už nemohou mlčet.