Týrají je, krmí svinstvem a pak exportují do Česka. My je kupujeme a ještě děkujeme, jak jsou zdraví
Málokdo si to při nákupu v obchodě uvědomí, ale filé s nápisem „pangasius“ má za sebou cestu dlouhou přes devět tisíc kilometrů. A to nejen doslova, ale i obrazně. Než se totiž dostane na český talíř, prožije ve vietnamských sádkách podmínky, které by leckdo nenazval jinak než utrpením.
Pangasius neboli sumeček žraločí patří v Česku mezi dlouhodobě oblíbené druhy ryb. Jeho cena je nízká, chuť neutrální a kosti téměř žádné. To z něj dělá vítěze mezi rybami v obchodech i školních jídelnách. Jenže právě tato popularita skrývá jeden z hlavních problémů.
Většina pangasiů na trhu pochází z Vietnamu, kde se ryby chovají ve velkých množstvích na omezeném prostoru, často v řekách Mekongu nebo přilehlých sádkách. Jak upozorňují výživoví specialisté i inspektoři z kontrolních úřadů, právě tam začínají potenciální rizika. Kvalita vody v některých částech Mekongu je diskutabilní a do ní se často dostávají průmyslové odpady nebo chemikálie z okolních továren.
„Ryby zde rostou rychle díky vysokému množství krmiva a umělé stimulaci. V některých případech bylo prokázáno používání antibiotik či růstových stimulantů,“ uvádějí odborníci na kvalitu potravin. Právě způsob krmení a prostředí, v němž ryby žijí, má zásadní dopad nejen na chuť masa, ale i na jeho nutriční složení a zdravotní nezávadnost.

Chuť masa není všechno. Co se skrývá uvnitř?
Zatímco u divoce žijících ryb bývá složení tuků a bílkovin přirozené, u intenzivně chovaných druhů, jako je právě pangasius, je nutné sledovat, co ryba jedla. Výzkum publikovaný na platformě ResearchGate srovnával výživové hodnoty mezi divokým pangasiem (Pangasius pangasius) a farmově chovaným druhem (Pangasius hypophthalmus). Výsledky ukázaly, že farmový pangasius má nižší obsah omega-3 mastných kyselin a vyšší poměr nasycených tuků, což z hlediska zdraví není ideální.
Krmivo se často skládá z rostlinných zbytků, sójového šrotu nebo jiných levných náhražek. Jeho kvalita je velmi proměnlivá a v některých případech se hovoří o příměsích, které by v evropských podmínkách nebyly povolené. To má vliv nejen na to, jak ryba chutná, ale i na to, co její maso obsahuje.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) sice pravidelně testuje vzorky dovážených ryb, přesto sama upozorňuje, že kontrola v místě původu je prakticky nemožná. „Pangasius nemusí být nutně zdravotně závadný, ale jeho nutriční kvalita bývá často nižší. Kromě toho jde o produkt s velmi nízkou přidanou hodnotou,“ uvádí inspekce ve svém přehledu.
Proč je tak levný?
Nízká cena pangasia je jedním z hlavních důvodů, proč je tolik rozšířený. Náklady na jeho odchov jsou minimální, protože v hustě osídlených sádkách lze vyprodukovat obrovské množství ryb v krátkém čase. Navíc má ryba rychlý růstový cyklus, a tak se ekonomicky vyplácí.
To ovšem nahrává i k dalšímu problému – ztrátě zájmu o kvalitnější, ale dražší druhy ryb. Výživová poradkyně potvrzuje: „Lidé často sáhnou po pangasiovi kvůli ceně. Neuvědomují si, že za podobnou cenu lze pořídit i ryby z tuzemska, jako je třeba pstruh nebo kapr, které mají nesrovnatelně vyšší kvalitu masa.“
Podle ní není problém v samotné rybě, ale v tom, co všechno její levná produkce obnáší. Kromě zátěže pro životní prostředí jde i o otázku etiky chovu. Některé zprávy z terénu hovoří o tom, že ryby bývají natěsnány v klecích, kde téměř nemají možnost pohybu. To není jen otázka jejich „pohodlí“, ale i zdravotního stavu, protože v takových podmínkách se snáze šíří nemoci a parazité.

Chutná, ale není to výhra
Pangasius chutná neutrálně, což z něj dělá oblíbenou volbu do jídelníčků dětí nebo pro přípravu na způsob univerzální ryby. Jenže právě tato neutrálnost je často dána tím, že maso postrádá výraznější charakter. V důsledku toho může být pro některé gurmány nezajímavý.
Navíc se ukazuje, že vliv podmínek chovu na chuť masa je větší, než si mnozí myslí. Ryby, které se pohybují ve volné přírodě a mají pestrou stravu, bývají chuťově bohatší. U pangasia z průmyslového chovu ale často dominuje vodnatá konzistence a mdlá chuť, kterou někteří popisují jako „nijakou“.
Je lepší se mu vyhnout?
Nelze říct, že pangasius je ryba, kterou je nutné okamžitě vyloučit z jídelníčku. Jde spíš o to, být si vědom toho, odkud pochází a v jakých podmínkách je chována. Pokud má člověk možnost zvolit jiný druh ryby s jasnějším původem, odborníci to doporučují. Zejména u dětí, těhotných žen a lidí s oslabenou imunitou je vhodné vybírat kvalitnější druhy.
Na závěr tak zbývá vysvětlit titulek. Nejde o nadsázku: podle dostupných informací se opravdu děje to, že ryby jsou vychovávány v problematických podmínkách, bez dostatečného prostoru a s nekvalitním krmivem, a následně putují i na český trh. Většina spotřebitelů si toho ale není vědoma, protože vidí jen cenovku a krásně naporcovaný filet. A přitom ještě často děkují, jak „zdravě jedli“.