Objeli jsme Itálii křížem krážem a toto je seznam míst, kterým se vyhněte obloukem. To raději na dovolenou nejezděte nikam

Itálie patří mezi nejnavštěvovanější země světa. Kdo by odolal romantickým Benátkám, historickému Římu, pohádkovému pobřeží Amalfi nebo tyrkysovým plážím Sardinie? Avšak právě kvůli své popularitě některé italské destinace začínají připomínat spíše přehlídkovou rampu pro davy turistů než místo k odpočinku. 

Na jednom z diskusních fór jsme narazili na příspěvek muže, který se rozhodl procestovat Itálii se svou rodinou opravdu důkladně. Místo tipů na skvělou dovolenou vytvořil seznam lokalit, kterým by se raději příště vyhnul obloukem. A jak sám napsal: než jet znovu do některých z těchto přecpaných měst, raději by na dovolenou nejel vůbec. Jeho zkušenosti potvrzují i tisíce dalších lidí, kteří si na stejná místa stěžují kvůli špíně, přelidnění i nadsazeným cenám.

Fronty, kam se podíváš

Jedna z nejčastějších stížností napříč Itálií: čekání, všude a na všechno. Ve Florencii si vystojíte frontu ke Galerii Uffizi, pak další ke katedrále Santa Maria del Fiore, a pokud si chcete jen koupit gelato bez patnácti lidí před sebou, máte smůlu. V Pompejích se lidé tlačí jako na festivalu, organizátoři dokonce museli zavést denní limity návštěvníků. V Římě se zase fronta k Bazilice sv. Petra vine několik stovek metrů. Turisté si v recenzích stěžují, že den dovolené promrhali ve frontách, a všechno viděli jen v poklusu. Ve Sirmione u Lago di Garda se zase tvoří kolony ještě dřív, než se vůbec dostanete do města. Místní mluví o každodenním chaosu, turisté o pekelném štrůdlu bez konce.

Itálie už navíc dávno není levnou destinací. Káva v Benátkách za 8 eur, obyčejné těstoviny v Amalfi klidně za 25 eur, a pokud si chcete dát na Capri jen malou pizzu a minerálku, podle turistů si připravte „půl výplaty“. Lidé v diskuzích často zmiňují, že za stejné peníze si užijí luxusní týden v Albánii, Portugalsku nebo Turecku a ještě s lepší obsluhou. Zatímco ceny letí vzhůru, kvalita často padá ke dnu.

Nevychovaní turisté a místní na pokraji zhroucení

V Benátkách skáčou turisté do kanálů, kouří a pijí na posvátných místech, a v centru Florencie vznikají protesty kvůli přeměně historických domů na krátkodobé ubytování. Řím musel zakázat sezení na Španělských schodech, protože je lidé znečišťovali a ničili. V Cinque Terre dostanete pokutu, pokud se jen posadíte s jídlem na kamenný schod. V Sirmione najali městští úředníci instruktory, kteří obcházejí turisty a připomínají jim, že opírat se o památky nebo konzumovat svačinu na zídce opravdu není v pořádku.

Kapacita silnic, chodníků i pláží je v mnoha místech Itálie dávno překročena. V Roccarasu, horském městečku proslaveném díky videu na TikToku, zažili během jediné zimní sezóny příjezd až 10 000 lidí denně, na lokalitu, která zvládne sotva desetinu. V Portofinu museli zavést zóny bez focení a omezit volný pohyb. Na Amalfinském pobřeží kolabuje doprava každý den, do některých vesnic je nutné jet v konkrétní dny podle koncového čísla poznávací značky. 

Turisté si stěžují na atmosféru

Spousta lidí říká, že některá slavná italská města už působí spíš jako kulisy než jako skutečná místa k životu. Florencie připomíná obří muzeum, kde se všechno točí jen kolem turistů a jejich programu. Benátky sice na fotkách vypadají jako sen, ale ve skutečnosti vás hned u vstupu přivítá zápach z kanálů a dav lidí, který vás táhne vpřed, ať chcete nebo ne. V Pompejích sotva stihnete něco v klidu obdivovat, protože kolem vás neustále proudí výpravy s hlasitými průvodci. A když se dostanete na Capri nebo do Amalfi, nejčastěji uslyšíte angličtinu, němčinu nebo francouzštinu. Lidé se shodují: Itálie je pořád nádherná, ale některá místa už přišla o to, co z ní dělalo opravdový zážitek.

Jestli chcete zažít Itálii takovou, jaká bývala, plnou pohody, přívětivých lidí a bez davů, zamiřte jinam. Jižní Toskánsko, Abruzzo, Kalábrie, Umbrie nebo některé méně známé ostrovy nabízejí totéž, co slavná města, jen bez hluku, přeplněných ulic a stresu. Itálie je pořád nádherná země, ale její turistické ikony se z vlastního úspěchu pomalu dusí.