Běžné české bylinky, které rozpouštějí cholesterol jako máslo a prorážejí ucpané cévy

Možná to zní jako pohádka z dob dávno minulých, ale některé bylinky skutečně pomáhají udržet naše cévy čisté a pružné. A není to žádná moderní bio-mánie. Tyhle bylinky lidé používali už dávno předtím, než vůbec někdo vymyslel slovo cholesterol. A to nemluvíme o pár letech zpátky, ale klidně o stovkách až tisících let. Zatímco my dnes řešíme, kolik máme HDL a LDL, naši předci prostě věděli, že po pampeliškovém čaji se cítí líp a nebolí je břicho. Věda to sice pojmenovala až mnohem později, ale babičky a bylinkářky měly jasno už dávno.

Už ve starověkém Egyptě se pampeliška objevuje na papyrech jako rostlina podporující trávení. Ve středověku ji mniši v klášterních zahradách využívali při „očistě krve“ a problémech s játry. Ostropestřec mariánský se začal výrazněji používat v Evropě ve 12. století, ale jeho zmínky najdeme už ve spisech řeckého lékaře Dioskurida z 1. století. A řebříček? Ten byl oblíbený už u starých Řeků, včetně samotného Achilla, který ho prý používal na rány vojáků v bitvách.

Pampeliška lékařská vás očistí od cholesterolu i od jarní lenosti

Na první pohled obyčejná květina, kterou každý trávníkář považuje za nepřítele. Přitom pampeliška je detoxikační superhrdinka. Kořen pampelišky obsahuje inulin, což je prebiotická vláknina, která krmí dobré bakterie v našich střevech. A dobře vyživená mikrobiota je základ zdravého metabolismu tuků.

Ve starých bylinkářských knihách se pampeliška často označovala jako „čistič krve“. Tehdy se tím myslelo, že pomáhá tělu zbavovat se všeho zbytečného. Dneska už víme, že nejde jen o babské povídačky. Vědci z Koreje a Německa zjistili, že výtažky z pampeliškového kořene opravdu snižují hladinu škodlivého LDL cholesterolu. Než se dočkáme větších studií na lidech, vůbec neuškodí dát si párkrát na jaře čaj z kořene pampelišky.

Ostropestřec mariánský, král mezi jaterními bylinkami

Tato bodláčí kráska s fialovým květem je známá hlavně díky látce zvané silymarin. Už staří Římané věděli, že je dobrý na regeneraci jater. V posledních letech se ostropestřec dostal pořádně do kurzu, a to nejen mezi bylinkáři, ale i ve vědeckých kruzích. Jeho hlavní účinná látka silymarin má totiž solidní zázemí v řadě studií. Pomáhá opravovat unavené a poškozené jaterní buňky, což ocení hlavně ti, kdo si občas dají něco ostřejšího nebo mastnějšího. Navíc zpomaluje ukládání tuků v játrech, což v praxi znamená, že tělo nemá tendenci vyrábět cholesterol jako na běžícím pásu.

V tradiční německé medicíně se s ním pracovalo už v 16. století, kdy ho slavný lékař Leonhart Fuchs doporučoval na takzvanou „černou žluč“. To byl tehdejší šikovný název pro všechno, co dnes spadá pod problémy s játry. Dnes víme, že játra jsou klíčovým orgánem pro zpracování cholesterolu. A když fungují správně, tuky se v těle nehromadí a cévy zůstávají krásně průchodné.

Řebříček obecný, bylinný všeuměl, který ví, kde pomoci

Řebříček je typická rostlina babičkovských zahrádek. Ale i antickým válečníkům byl dobrým pomocníkem. Už zmíněný Achilles si ho podle pověsti přikládal na krvácivé rány, a odtud prý pochází i jeho latinské jméno Achillea. V českých herbářích ze 17. století se o řebříčku píše jako o „posilujícím bylinném prostředku při krvácení, bolestech břicha a slabosti krevního oběhu“.

Najdeme v něm silice, flavonoidy, třísloviny i hořčiny. Tahle partička spolu funguje výborně a dokáže toho víc než jen dobře vonět. Pomáhá tělu lépe trávit tuky, což ocení každý, komu v břiše leží nedělní kachna jako cihla. Zároveň přispívá k tomu, aby krev mohla cévami proudit bez překážek, jako voda dobře vyčištěným potrubím. A když všechno šlape, jak má, dostaví se i ta pověstná vitalita, díky které člověk nezívá už po obědě.

Když byliny válčí s cholesterolem

Vědecky vzato, cholesterol se dělí na „zlý“ LDL a „hodný“ HDL. Problém nastává, když LDL stoupne nad bezpečné hodnoty a začne se usazovat na stěnách cév. Bylinky jako ostropestřec a pampeliška pomáhají tím, že podporují játra, aby LDL rozkládala efektivněji. Řebříček mezitím zajišťuje, že tuky nezůstávají viset v trávení, ale pěkně šup šup do metabolického koloběhu.

Takže až příště půjdete na procházku a uvidíte pampelišku nebo řebříček, zkuste se na ně podívat jinýma očima. Třeba jako na parťáky, kteří vám pomůžou, aby srdce pracovalo s lehkostí a cévy zůstaly tak průchodné, že by jim záviděl i dálniční inspektor.